27.9.2021 | Svátek má Jonáš


POLITIKA: „Chuda a naha kráčíš, ó demokracie…“

5.11.2020

Výše uvedený titulek se mi kdysi dávno uložil do paměti, snad jen proto, že se mi líbil jeho neobvyklý tvar. Ve skutečnosti šlo o titulek článku jistého zapřisáhlého italského marxistického filozofa, který jím na sklonku 19. století reagoval na Masarykovo hodnocení Marxovy filozofie, zejména pak na Masarykovy závěry v „Otázce sociální“ z roku 1898. Masaryk mimo jiné postrádá u marxismu dostatek demokracie (Marxe pak ještě hodnotí i jako romantika a zaslepeného ideologa), zatímco jeho italský kritik v textu pod uvedeným titulkem tvrdí, že Masaryk nemá v podstatě o demokracii ani ponětí, v lepším případě že ji u Marxe nechce vidět. Historie ukázala, kdo měl pravdu, leč titulek italského marxisty vedoucí do slepé uličky dějin, zůstal.

Vzpomněl jsem si na tento příběh v souvislosti s nedávnými krajskými a senátními volbami. Zdravotní stav mě totiž donutil, abych několik týdnů absolvoval každodenní jízdu sanitkou do nemocnice sousedního okresu. A protože jsem nebyl sám, kdo tuto službu potřeboval, poznal jsem mnohá místa obou okresů tak jako nikdy. Jelikož jsem se nudil (v sanitce bylo většinou příšeří, takže se nedaly číst noviny), sledoval jsem se zájmem reklamní tabule různých stran a odvážlivců hodlajících setrvat nebo vstoupit do celostátní či krajské politiky. Upřímně řečeno v mnoha případech jsem se zhrozil nad tím, jaké naivní představy někteří lidé mají. Když jeden kandidát do senátu tvrdí, že „zajistí vodu zpátky do českých rukou“, či vedle kandidát do krajského zastupitelstva slibuje, že „zajistí zrušení dálniční známky mezi městy X a Y“. A posléze plno hesel typu „spolu to dáme“ či „za kraj krásnější“. Pouze jednou jsem se zarazil, když jsem viděl velký černý panel s textem „konec lžím a podvodům“. Nějak mi přišlo na mysl, že by to mohla být příkladná sebekritika jedné politické strany. Nebyla - naopak šlo o kritiku strany konkurenční. A pak se v tom vyznej.

Ona reklamní kampaň jest nesporným důkazem toho, že ani po třiceti letech od změny našeho politického systému a „nastolení svobody a demokracie“ mnozí občané (i ti kandidující) netuší, k čemu je senát a k čemu jsou kraje.

Potvrdil to mimo jiné i dlouholetý „senátní matador“ Přemysl Sobotka, který k některému letošnímu reklamnímu vábení řekl zcela jednoznačně:

„Jsou to naprosto falešné sliby. Funkce senátora je celostátní. Samozřejmě, že každý z nás odněkud pochází, každý se snaží v rámci svých možností někde pomoci, ale možnosti senátorů spočívají maximálně v tom, že pomohou otevřít dveře někam na ministerstvo. Tak to vidím já a divím se, když někdo slibuje, jak třeba zajistí ve svém městě obchvat a já nevím co. Nesmysl všech nesmyslů.“

A pokud jde o kraje, ani zde to není zcela jednoznačné. První krajský hejtman Moravskoslezského kraje, dnes europoslanec Evžen Tošenovský, se v jednom rozhovoru vyjádřil také podobně: „Za těch dvacet let se kraje jako úřady a samosprávné instituce na úrovni krajů již docela usadily. V mnoha oblastech jsou určitě přínosné. Problémem, a to co se doposud nepodařilo, je z mého pohledu určitá celkem pochopitelná neznalost lidí, co vlastně v plném rozsahu kraje spravují a za co fakticky zodpovídají.“

Škoda jen, že pan europoslanec nespecifikoval, v čem spočívá ona „celkem pochopitelná neznalost lidí…“. Musel by totiž dojít k závěru, že členění naší země na kraje je poněkud nesmyslné, že by bylo lepší zemské řízení se samosprávnými okresy. Konec konců jde také o tradici naší země. Malý exkurs: Je pravdou, že v polovině 18. století bylo v českých zemích dokonce 16 krajů. To byl důsledek toho, že již Přemysl Otakar II. nahradil původní hradská zřízení zřízeními krajskými. Tehdy jsme měli 12 krajů. V 19. století (1860-62) bylo pak krajské uspořádání zrušeno. Za základ svobodného státu byla prohlášena samostatná a suverénní obec a nově byly zřízeny okresy v čele s hejtmany. V době první republiky fungovalo rovněž zemské zřízení (čtyři země), když země Moravská a Slezská byly sloučeny do země Moravskoslezské.

Bohužel, v „revolučním roce 1948“ došlo opět na kraje. Generální tajemník KSČ Rudolf Slánský tehdy prohlásil, že „je nutné rozbít ty mamutí úřady zemských národních výborů, které nešlo kontrolovat…“. Copak by říkal asi dnes, kdyby viděl dnešní „mamutí státní úřady“.

Komunisté nakonec v roce 1960 zavedli pouze osm „velkých krajů“ (včetně hlavního města Prahy), avšak toto rozdělení bylo naprosto nelogické. Konec konců rozdělení, které jsme provedli po roce 1989, je strašné. Máme 14 rozdílně velkých krajů. Od miniaturních (Karlovarský kraj se třemi okresy) po Moravskoslezský kraj se sedmi početně velmi silnými okresy, který se ještě s krajem Olomouckým dělí o polovinu Jeseníků, což je nonsens první třídy.

Takže také odtud ona „celkem pochopitelná neznalost lidí“? Nikoli. Výsledkem všeho je marasmus státní správy, její naprostá odtrženost od občanů, což je v mnoha aspektech jakousi pouhou karikaturou demokracie. Kráčí snad ona znovu „chuda a naha“? Asi ano. Narodili jsme se svobodní a jako občané nemůžeme být poníženým majetkem státu.

V posledním vydání časopisu Téma je rozhovor se spisovatelem, novinářem a fotografem Ondřejem Neffem. I on přiznává jistá zklamání nad naším vývojem po roce 1989, avšak to nepodlomilo jeho důvěru v demokracii jako takovou. V rozhovoru říká, že „demokracie má milion vad, avšak všechno ostatní je nesrovnatelně horší…“.

Takže jak dál s naší demokracií? Je ohrožena? Kráčí chuda a naha? Ohrožena nesporně je, pouze v době koronavirových opatření nelze mnohé rozeznat. Potřebujeme, aby z této temnoty vyšla na světlo strana se solidním a věcným programem. Která to bude? Těžko asi sociální demokracie. Například její dlouholetý vrcholný představitel Milan Štěch si po letošních volbách trochu uplakaně stěžoval, že předseda Senátu Miloš Vystrčil přijel osobně podpořit ve druhém kole senátních voleb jeho protikandidáta, byť Štěch schvaloval a podpořil jeho cestu na Tchaj-wan. Asi takový a podobný je stav této strany. A poté, co nebyl zvolen znovu senátorem, prohlašoval pan Štech, že „jít s Babišem byla chyba“.

Avengers

Úsměv vyvolává budoucí trojkoalice (ODS, TOP 09 a KDU – ČSL) která se nedávno převlékla do kostýmů superhrdinů komiksových příběhů Avengers. Jejich hrdinové odrážejí zlo již od roku 1963, naši noví hrdinové chtějí začít v roce příštím. Jako Doctor Strange (Fiala ODS) či jako Iron Man (Jurečka KDU-ČSL) nebo Black Widow (Pekarová TOP 09). Viz působivé jejich foto u pomníku T. G. Masaryka. Větší splácaninu nelze nalézt. Nemluvě o tom, že dva z těchto představitelů v posledním díle komiksu (Endgame) zemřou, zůstane pouze Fiala. Takže tudy cesta zřejmě také nevede.

Ostatní strany v podstatě dosáhly limitu svých možností a nic nového ani nikoho nového nevygenerují. Setrvačnost bude snad doprovázet hnutí ANO, leč i tomuto hnutí schází opravdová vize, když předtím vyčerpalo všechna možná pozitiva, bohužel doprovázená neuvěřitelně krkolomnými skoky některých svých politiků.

Jak říkal po letošních volbách ještě jednou citovaný Přemysl Sobotka: Každá zkušenost, kterou v politice získáte, je velmi užitečná. Já začínal, tak jak by to podle mě mělo vždy být, nejdříve v komunální politice, na radnici v Liberci jako radní. Potom jsem přešel do té vyšší sféry, do Senátu. A předchozí zkušenosti se mi dramaticky vyplatily i teď, když jsem dělal náměstka v Libereckém kraji. Lidé, kteří si myslí, že mohou rovnýma nohama skočit do jakékoliv pozice, se podle mě šeredně mýlí. Jsou jen opojeni mocí.“

Takže jaká je programová cesta pro úspěšnou stranu v příštích parlamentních volbách? Bude to těžké, protože společnost bude ještě nemocná z ran koronavirových, ekonomika bude asi na pokraji svých možností, ne-li za zenitem a doba bude ještě plna zjitřených ran z let minulých.

Jedinou možnou cestou je základní bolestný řez do útrob byrokratického státu, který je ohrožen mimo jiné i trvale rostoucí byrokracií a rozbujelým centralismem. V Praze ponechat pouze silová ministerstva (ministerstvo vnitra, obrany, zahraničí a financí) a vše ostatní svěřit do kompetence zemských výborů (Praha, Čechy, Moravskoslezsko). Kraje pochopitelně zrušit, ostatní ministerstva také. Ostatní věci, jakými jsou místní rozvoj, kultura, zdravotnictví, životní prostředí, sociální věci, doprava, zemědělství, zdravotnictví, justice a školství si zemské orgány vyřeší nesporně samy. Vymezit znovu kompetence parlamentu a zemských orgánů. Přebujelá byrokracie by měla ztratit své pozice, jakkoli to bude mnohým líto. A že se mnohé nedá řešit bez ministerstev? Ale dá – schopní lidé se domluví vždy. Nu a ti méně schopní si budou muset najít jinou práci.

Že taková strana, která by tohle všechno zorganizovala, není? Tak si budeme počkat, až se najde. Jinak budeme stále volit takové lidi, kteří chtějí do senátu jen proto, aby „vrátili vodu zpět do českých rukou“. I když proti obsahu tohoto sloganu nelze nic namítat.

Když byl zakládán tento stát, přijal například v roce 1920 tzv. nostrifikační zákon, podle kterého nesměla být v zahraničí sídla vedení podniků a firem, které působí na území Československa. Zákon obsahoval i potřebné sankce. Dnes je tomu u nás bohužel naopak, mnozí podnikají například z Kypru. Úpadek legitimity a samostatnosti této země je zde evidentní. Jestliže se hovoří o karikatuře demokracie, docela to sedí.

Bohužel, kostýmy Avengers nám ono potřebné nezaručí. Je to tragicky málo na to, kolik že je u nás politiků, kteří by chtěli převzít vládu nad touto zemí. Nemají vizi, nemají program. Zatím opravdu kráčí naše demokracie “chuda a naha“.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.