A pak je tady Václav Havel, který sdělil listu Financial Times, že lituje, že “bývalé komunistické státy nedokázaly dokončit revoluci z roku 1989 reformováním postkomunismu, tedy zbavit se nadvlády exkomunistů v pozicích s ekonomickou mocí.”

Bývalé komunistické země následovaly Západ, lamentoval dále pan bývalý president Havel, i s jeho zatracenou globalizací, o nekontrolovatelném konsumerismu nemluvě. Kdo ten konsumerismus měl kontrolovat, o tom už s taktem sobě vlastním nemluví. Vlády snad? V demokraciích? Co jim je v demokraciích do toho?

Havel se také pustil do posuzování vývoje v zemích tzv. třetího světa. Tady dokázal naplno, jak málo o tom ví. “Velké rozdíly mezi rozvinutým světem a rozvojovým světem jsou větší než kdy jindy,” objevil Václav Havel Ameriku.

“Sjednocující síly globalizace podněcují různé podoby šovinismu či nacionalismu.” Vážně?

“Teroristé mají dokonce schopnost odpálit jaderné rakety.” Kdo by to do nich, potvůrek našich malých, řekl? Kdopak to asi zavinil? Západní velmoci, jmenovitě Spojené státy?

A další objev: “Svět je plný různých nebezpečí, včetně ekologických v podobě klimatických změn.”

Ale hlavní povzdech Václava Havla nad tím, že i s tzv. pádem vlád jedné strany zůstali komunisté – či jejich pohrobci – u moci, ten zasluhuje zvláštního ocenění.

Zůstaňme u Česke republiky a jejího československého předchůdce, tedy u země, již Václav Havel vedl právě v době, kdy k těm zásadním změnám mělo a mohlo dojít. Nedošlo k nim, neboť Václav Havel razil heslo “Nejsme jako oni,” takže úplně klidně připustil dvouleté vládnuti vlády za vedení komunisty (a později ex-komunisty) Mariána Čalfy. Tentýž Václav Havel se soustředil na otázky sepisování nové ústavy, místo aby prosazoval vznik nového hospodářského zákonodárství, které by zavedlo alespoň poměrný pořádek do podnikání a zamezilo všem těm nehorázným a nechutným podvodům, k nimž v Československu (později v České republice) došlo pod zástěrkou svobodného podnikání.

A teď toho všeho, alespoň podle Financial Times, Václav Havel hluboce lituje. Kdyby ještě dodal, že se hluboce omlouvá, měla by ta lítost smysl. Ale takhle je jeho hluboká lítost buď k smíchu, nebo k pláči. Račte si vybrat.