Leckterý člen „letní“ vlády si jistě pamatuje z předlistopadové Večerní university marx-leninismu (pověstného VÚMLu), že vývoj je střídáním protikladů. Pravdivost poučky lze poměřit praxí, např. zkoumáním určujících projevů vystupujících osobností. Donedávna stál v čele naší vlády „chlap s gulama“, který si potrpěl na vnější projevy drsného chlapáctví. Vystřídal ho poněkud suchopárný statistik bez politických zkušeností, o němž jsme dosud nevěděli, jak na tom s „gulama“ je. Okolnost, že v období normalizace byl devět let členem státostrany, vyvolávala oprávněné pochybnosti o jeho možném vybavení zmíněným „příslušenstvím“.

Pátek nešťastný je den, a právě v pátek 31. července se začalo vyjasňovat. Pan premiér poslal ministryni spravedlnosti dopis, v němž ji napomenul za její personální politiku a za záměr provést nepodstatný zásah do struktury státního zastupitelství: zrušit brněnskou pobočku Vrchního státního zastupitelství v Brně. Takový dopis je sám o sobě vskutku netradičním nástrojem vykonávání moci. Podle ústavy je ministr odpovědný za resort a premiér by si s ním měl pochybnosti o jeho práci řádně vyjasnit dříve, než mu veřejně projeví nespokojenost, nebo ho odvolat. Nepamatuji si, že by někdo z jeho předchůdců usměrňoval podřízené ministry tímto způsobem. Ví-li premiér o záměru zrušit pobočky VSZ v Ostravě a v Brně, je určitě také obeznámen se smutnou skutečností rozpolcení komunity státních zástupců a také blíže nezjištěného počtu soudců na stoupence a odpůrce zásahu státních zástupců NSZ do případu bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka. Jinými slovy: premiér ví o obtížné vztahové situaci v resortu, ale přesto napadl paní ministryni a podpořil vnitroresortní opozici bez ohledu na možné dopady útoku na její autoritu. Je zvláštní, že se tímto vpravdě neslýchaným způsobem obrací právě proti ní, když ostatním ministrům ponechává volnou ruku, včetně provádění obměny náměstků: mimo jí odvolaného Františka Korbela padlo osm dalších náměstků. Vrcholem nehoráznosti je ovšem způsob zveřejnění dopisu: přestože pan premiér musel vědět, že „zlobivá“ ministryně odjíždí na dovolenou, nechal jej poslat na ministerstvo poštou a dát jej k disposici sdělovacím prostředkům. A tak jej adresátka četla až po návratu z dovolené, kdy už jej mohl znát každý, kdo se trochu zajímá o veřejné dění.

Pozoruhodná je skutečnost, že předseda vlády podnikl s paní ministryní dva dny před napsáním dopisu celodenní cestu do Brna, při které měl příležitost jí sdělit své výhrady. Místo toho volil výše popsaný podlý postup. Důkaz platnosti přísloví o vývoji jako střídání protikladů byl proveden: mít „gule“, své nepodstatné a nekompetentní názory by pan premiér řekl paní ministryni do očí.

Přesto se mu dostalo nezaslouženě zdvořilé odpovědi dopisem z 11. srpna. Paní ministryně v něm sdělila panu premiérovi, že způsob, jímž ji oslovil, nepokládá za „gentlemanský a přínosný, a především za efektivní“. Připomněla mu, že o všech jejích záměrech věděl předem, neměl k nim výhrady, ale pak znenadání změnil názor, což nijak neodůvodnil. A projevila ochotu své kroky znova vysvětlit. Obdivuji její trpělivost a věřím, že půjde úspěšně dál cestou, kterou ji vede intelekt prozářený ženstvím či ženství prozářené intelektem. Mimo to jsem zvědav, zda se pan premiér omluví za hulvátství.