Když Miroslav Kalousek mluví o státním rozpočtu, úsporách a daních, je to smutné. Když začne komentovat návrhy a kritiku současného stavu ze strany skutečných ekonomů, je to smutné dvojnásob.

Mám rád lidi jako je například ekonom Tomáš Sedláček. Přes veškeré odborné znalosti, dosavadní životní praxi a profesní úspěchy totiž zůstal normální. Jeho slovům z oblasti ekonomie rozumí téměř každý. Mluví lidsky a je jedno, zda se to týká primární úlohy rodiny v ekonomických vztazích, zdravotnictví, penzijního systému nebo státního rozpočtu a využívání veřejných prostředků. Tato schopnost je ostatně jakýmsi průvodním znakem téměř všech členů NERVu - Národní ekonomické rady Vlády České republiky, narozdíl od politiků, jejichž slovům rozumí stále méně lidí. Sám NERV pak trpí tím, že jeho návrhy politici systematicky przní, protože se jim ale vůbec nehodí do krámu.

Nedávno přišel NERV s myšlenkou, jejíž podstatou je jistě žádoucí narovnání současného stavu, kdy politici ve sněmovně mohou zadlužovat stát a jeho občany do jakékoli výše, aniž by to bylo jakkoli omezeno a oni za to nesli jakoukoli odpovědnost. Pro ministry navrhují zavést pravidlo snížení platu v případech, kdy by nebyli schopni vyjít se svým rozpočtem. Odmítají totiž, aby občané nesli na svých zádech daňové a rozpočtové důsledky v případech, kdy jde o manažerské selhání odpovědného politika. Zároveň navrhují vznik závazných pravidel pro sestavování státního rozpočtu a případného schodku, ale také obecná pravidla hospodaření se svěřenými prostředky občanů podle hesla „v dobách dobrých je třeba dělat přebytky veřejných financí, abychom měli zásoby na doby krize.“ Navrhují vznik Rozpočtové rady, která by v ideálním jimi představeném případě určovala výši povoleného deficitu a to výhradně s ohledem na předem známá a čitelná pravidla, vycházející ryze z ekonomických ukazatelů, nikoli z nahodilých slibů politiků kvůli získání hlasů voličů. V době internetu pak považují za samozřejmost, aby státní rozpočet byl pro občany přístupný on-line až do nejposlednější položky, aby si sami mohli kontrolovat používání veřejných peněz až na „úroveň jejich ulice“.

Miroslav Kalousek výše uvedené návrhy shodil ze stolu konstatováním, že „představa, že jakákoli nevolená instituce bude mít kompetence sněmovny, je naprosto absurdní“. Zajímavé je, že mu to nepřijde „naprosto absurdní“ v případě nikým nevolené Evropské komise, jejíž nařízení musí naše sněmovna přijmout (což činí téměř ve 100% dokonce bez rozpravy), přičemž se jedná o drtivou většinu schvalované legislativy naším zákonodárným sborem.

Jeho postoj k návrhům NERVu velmi dobře chápu. Volby a následná jednání o vzniku koalice ho opět vynesly do funkce ministra financí, tedy do pozice, kterou byl v minulosti ochoten vykonávat s kýmkoli, kdy bez jakýchkoli vlastních idejí hájil „levou“ nebo „pravou“. Výsledkem jeho práce jsou i dnes nové daně, vyšší daně stávající, prohlubující se schodek veřejných financí a naprosté pošlapání významů pojmů „pravice“ a „reforma“. Představa, že by měl okleštěné možnosti, ze kterých těží už dvacet let, mu jistě musí přijít „naprosto absurdní“. Mně přijde naprosto absurdní, že ministrem financí může být i v roce 2011 někdo, jako je Miroslav Kalousek. Většina lidí z NERVu by byla lepším ministrem, než je on.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora