Do prezidentských voleb zbývá necelý měsíc a kandidát levice, Čechoameričan Jan Švejnar, horečně dohání, co dohnat nelze. Plánuje objíždět české a moravské kraje, aby se představil veřejnosti, která ho téměř nezná. Volit hlavu státu ale bude 281 zákonodárců. Ti hlavně by si měli uvědomit (a věřím, že mnohým je to jasné), že boj o Hrad spolu sice svedou dva páni profesoři a dva ekonomové v jedné osobě, ne však dvě stejné váhové kategorie.

Vůbec přitom nejde o to, že Václav Klaus má z titulu své funkce výhodu v pěti letech prezidentských zkušeností, kdežto Jan Švejnar nikoli. Před pěti lety na tom byl Klaus stejně a úřad prezidenta pro něj byl velkou neznámou stejně jako nyní pro Švejnara. Na rozdíl od něho však prošel i dalšími vysokými politickými funkcemi, kdežto Švejnar je v politice nováčkem. Tabula rasa, čistý nepopsaný list, volají vzrušeně někteří. Na věc se ale můžeme dívat i z opačné strany. Švejnar je politikou netknutý a nikdy se do otevřeného politického souboje nepustil. I nynější vstup do ringu je spíše vynuceným, dlouho odkládaným rozhodnutím, protože po tak dlouhém napínání a váhání se ani jinak rozhodnout nemohl, nechtěl-li ztratit tvář. Vedle zkušeného politika Klause, sebevědomého a odhodlaného, tak stojí poněkud nerozhodný, politikou netknutý vyzývatel Švejnar.

Žádnou podobnou funkci do té doby nevykonával, přesto směle slibuje, že chce zajistit, abychom za jeho období dosáhli nad průměr životní úrovně EU (jak to chce z titulu své funkce zařídit, neříká) a že bude pracovat efektivněji, než prezident současný (jehož pracovnímu tempu přitom jeho hradní tým málem nestačí). Vedle vyzkoušeného a prověřeného prezidenta Klause, kterému i na konci volebního období důvěřují tři čtvrtiny veřejnosti, tak stojí kandidát Švejnar, který slibuje první poslední a přitom neví, co jeho funkce přesně obnáší. Jako by si českou hlavu státu s jejími spíše symbolickými a reprezentativními prezidentskými pravomocemi pletl se silnými pravomocemi šéfa Bílého domu.

Václav Klaus za dobu svého prezidentování prokázal, že své práci rozumí a vykonává ji profesionálně. Jeho názory jsou konzistentní a předvídatelné, na druhou stranu se dokázal povznést nad ideologii strany, kterou zakládal a stmelit politickou scénu. Podařilo se mu naplnit slib, že bude prezidentem všech, třebaže svými názory dříve společnost dělil na dva nesmiřitelné tábory. Jan Švejnar je naproti tomu člověkem nepředvídatelným, jeho názory jsou neznámé, pozitivní program nenabízí a vše staví na vymezování se vůči současné hlavě státu. Jeho dosavadní počínání spíše nasvědčuje tomu, že by byl na Hradě pouhou loutkou levicového tandemu ČSSD a KSČM. Vedle sebe tak stojí samostatný, prověřený, osvědčený a předvídatelný Klaus a nečitelný vyzývatel Švejnar, připomínající roli nastrčené figurky. Nechce říci, koho by volil, mluví o alternativách, které blíže nevysvětluje, a je jeho velkým mravnostním selháním, že na rozdíl od současného prezidenta musí žádat (a také poníženě žádá) o hlasy té strany, před kterou v dobách normalizačních ze země prchal. Pevnost charakteru to příliš nepotvrzuje.

A tak bychom ve srovnání mohli pokračovat i dále. Chceme na Hradě prezidenta pevně spjatého s touto zemí a rozumícího jejím potřebám, nebo prezidenta, který ani nezná české reálie? Podpoříme kandidáta, který pomáhal vybudovat hospodářsky i politicky dnešní svobodnou demokratickou společnost, a tudíž ji plně chápe, nebo kandidáta, který zde „pouze nakupuje a chodí k zubaři“? Dáme přednost hlavě státu, která hájí a bude hájit naše národní zájmy a říkat třebas i nepopulární věci, nebo nastrčené figurce, která se musí dovzdělat stran hesla na prezidentské standartě a vystačí si s líbivými frázemi o nutnosti evropanství? Myslím, že většina z 281 zákonodárců bude mít volbu jednoduchou…

Autor je šéfredaktor www.EUrabia.cz