V poslední době se u nás vede podivná diskuse o daních. Diskutuje se o sjednocení sazeb, tedy o prosazení toho, čemu se poměrně nepřesně říká "rovná daň". Je ale toto skutečně to nejpodstatnější o čem se má diskutovat? Podle mne nikoliv. Rovná daň totiž může být ve výši 10% nebo 100% a v obou případech je rovná. Její účinky jsou ale radikálně odlišné. O "rovnou daň" jde tedy až v druhém řádu. V prvním řádu jde o to, zda jsou daně vysoké nebo nízké a o tom nám podává svědectví tzv. složená daňová kvóta.

Moje vlastní strana ODS je v posledních devíti letech zamilovaná do představy rovné daně. Začal s tím Vlastimil Tlustý a dostalo se to do několika volebních programů ODS. Za několik týdnů bude ODS slavit 20. výročí svého založení, a proto stojí za to připomenout, že na počátku této strany stála myšlenka "nízkých daní" a nikoliv "rovných daní". K tomuto původnímu konceptu se musíme dle mého soudu rychle vrátit, protože "nízké a nikoliv rovné daně" jsou podstatou pravicové politiky.

Položme si otázku, jaký základní důvod má volič k volbě pravice? Od doby Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové je tímto důvodem skutečnost, že pravice sníží složenou daňovou kvótu a tím rozšíří prostor svobody pro vlastní iniciativu jednotlivce. Pravice tedy nabízí levnější stát než levice. To je základní důvod její existence. Pokud tento úkol přestane plnit, tak ztratí u lidí, kteří se chtějí spoléhat sami na sebe, důvěryhodnost. Přesně to se nyní v případě ODS děje. Pravicový volič prostě nepotřebuje stranu, která mu bude zvyšovat daně, a takovou stranu volit nebude. Nemá k tomu žádný důvod. Pokud ODS bude prosazovat zvyšování daní a poplatků (to jsou prosím taky daně), tak bude ztrácet voliče.

Aby bylo jasno, netvrdím, že myšlenka rovné sazby daně z příjmu nebo daně z přidané hodnoty je špatná. Vždy si ale musíme klást otázku, na jaké úrovni bude tato sazba srovnána, protože opravdu záleží na tom, zda to bude 10 nebo 100%. U daně z příjmu máme sice nyní jednu sazbu, ale v systému existuje obrovské množství výjimek a ve výsledku tedy tato daň jednu sazbu nemá. Proč vláda nenavrhuje zrušení těchto výjimek? Bojí se lobbingu zájmových skupin?

Podobně je tomu i u DPH. Když se v ODS mluvilo o tom, že jedna rovná sazba DPH bude na úrovni 15%, tak to mělo jistou logiku. Pokud ale sjednotíme sazbu DPH na 20%, tak už to tuto jakoukoli logiku postrádá, protože se složená daňová kvóta zvýší a těžce to postihne tisíce živnostníků, který jsou klasickými pravicovými voliči. Musíme se dívat nejen na to, jaké daně máme v Česku. Jsme součástí EU, kde platí pravidla volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Mobilita lidí je přitom stále větší a my proto musíme brát ohled na to, zda jsme v rámci EU daňově konkurenceschopní.

Rovnou sazbou DPH ve výší 20% například u řady potravin tuto konkurenceschopnost budeme ztrácet, podobně jako jsme ji již díky Fischerově vládě ztratili v případě spotřebních daní na benzín a naftu. Je politováníhodné, že tuto chybu, kterou před několika dni přiznal i bývalý ministr financí Janota, nehodlá současný ministr Kalousek napravit. Důsledky jeho nečinnosti v této věci nakonec dopadnou na nás všechny.

Je to velmi jednoduché. Položme si otázku, zda si opravdu přejeme, aby Ostraváci jezdili pro naftu nebo benzín a týdenní nákup do Katowic nebo Ústečáci do Dráždán? Já si to rozhodně nepřeji, protože česká státní kasa na takto hloupě nastavené výši daní prodělá a s ní my všichni. Sečteno a podtrženo: ODS nesmí připustit jakékoliv zvyšování složené daňové kvóty. Pokud nějaká daň náhodou stoupne, tak se to musí vykompenzovat snížením nějaké jiné daně. Nejlepší by ovšem bylo daně celkově snížít. To je to, co chce a nakonec i ocení pravicový volič.

Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS

Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora