POLITIKA: Chceme ODS jako ČSSD?
Po více než dvouměsíčním odstupu od voleb a zejména Paroubkově povolebním vystoupení, v němž se nezapomenutelným způsobem zapsal do novodobé historie bolševické propagandy na českém území, jsou sympatizanti s Paroubkem stále více přesvědčeni o jeho "mimořádných!" politických schopnostech. Oceňují tak vlastně to, že Paroubek opět jako již mnohokrát změnil během chvilky názor (trojkoalici v žádném případě nepodpoří, nebude s ní jednat, bude s ní jednat, už o ní nechce slyšet apod.). Oceňují to, že ačkoliv neuzavřel žádnou veřejnou smlouvu s KSČM a spolupráce ČSSD s komunisty je stále oficiálně pro ČSSD tabu, jedná Paroubek jménem celé české levice. Komunisté jsou tak v Paroubkově politické hře již zcela integrováni do české levice (a svým způsobem zbaveni možnosti vlastní politiky) a to je další varovný vzkaz pro tu část sociálně demokratické reprezentace (existuje vlastně?), která je antikomunistická.
Jednoduchost a účinnost Paroubkovy propagandy, kterou tak oceňuje Ivan Jemelka, má snad být důvodem k tomu, aby ODS hledala podobný politický styl a zejména podobný styl komunikace? Mnohem více se však kloním k tomu, že podobným článkům na téma "chyb v komunikaci" s veřejností, vévodí obyčejný lidský odpor vůči "starým mazákům ODS". Tyto články obvykle neopomenou mezi zápory ODS přičíst jména Tlustý (starý bolševik!), Langr, Němcová, Říman (pozůstatky Klause!). Je navíc s podivem, že tyto úvahy prakticky vůbec neberou v úvahu voličský elektorát ODS, v němž podle studií, které má cenu brát vážně, dominují lidé stavící svůj vlastní úsudek nad úsudek strany, kterou volí. Tito lidé, ačkoliv je to pro někoho možná divné, volí ODS právě kvůli programu. V článcích kritizujících schopnost komunikace ODS se jako pověstná červená nit táhne přesvědčení autorů, že změna způsobu komunikace k "větší jednoduchosti" by dokázala přetáhnout na stranu ODS alespoň část voličů ČSSD. Pokud se navíc připomínají schopnosti Václava Klause jednoduše vysvětlovat a přitáhnout lidi pro privatizaci, srovnávají se věci svým způsobem nesrovnatelné. Klaus měl nezanedbatelnou výhodu v tom, že zkušenosti s komunistickým režimem byly velmi čerstvé a ochota změnit svou názorovou orientaci byla na počátku devadesátých let velmi vysoká. A i v těchto podmínkách získala KSČ a později KSČM zhruba stejné procento hlasů jako v roce 2006! Sjednocení pravice proto proběhlo relativně rychle, zatímco sjednocování levice (tzv. demokratické) proběhlo mnohem pomaleji. Tohoto sjednocení bylo ale dosaženo za cenu totální negace polistopadového vývoje nejprve Zemanem (Zemanova "spálená země") a dnes Paroubkem ("modrá totalita").
Tolik a tak často diskutované problémy komunikace ODS s veřejností jsou podle mne zástěrkou, která má zejména za cíl zlikvidovat současné personální obsazení vedení ODS. Je totiž často doprovázeno tvrzením o tom, že ODS má v hejtmanech a starostech daleko "schopnější" politiky, kteří "znají problémy" a "umějí komunikovat". S plnou vážností k tomu dodávám, že na ODS si já osobně nejvíce cením stále poměrně vysoký stupeň vnitřní demokracie. Varuji proto především před tím, aby ODS nehledala svého "Antiparoubka", tj. člověka horujícího stejně demagogicky po "tržním hospodářství bez přívlastků" jako Paroubek po "sociálním státě", člověka, který by v ODS zavedl "železnou kázeň", člověka, který by ODS ovládl tak, jak Paroubek ČSSD. Vycházím totiž z toho, že voličům ODS tento typ politika neschází a scházet nebude. A, ač je mi to poněkud trapné, připomínám všem kritikům stávajícího vedení ODS, že ODS dosáhla s tímto vedením nejlepšího volebního výsledku ve své dosavadní krátké historii. To, že je v našem národě tolik komunistů a obdivovatelů Paroubkovy "tvrdé ruky" , je samozřejmě také důvodem k zamyšlení. Rozhodně si však nemyslím, že je to kvůli "problémům ODS s komunikací". Toto tvrzení je vlastně pouze rozvinutí známé myšlenkové konstrukce o tom, že "za všechno stejně může ODS".
