Koncem týdne se zúčastním zasedání ministrů obrany států NATO ve Slovinsku a o několik dní později budu ve Finsku jednat se svými protějšky ze zemí EU. Na tyto cesty se chystám se smíšenými pocity. Na jednu stranu se těším na projednávanou agendu a seznámení s kolegy. Na druhou stranu mne však čekají nepříjemné otázky ohledně drastických škrtů v našem obranném rozpočtu. Naši spojenci se již nyní obávají, zda bude Česká republika i nadále schopna plnit své závazky vůči NATO a EU. Přirozeně je ujistím, že svým závazkům dostojíme a armádní reforma bude pokračovat. Raději nebudu hovořit o katastrofickém scénáři, který nabývá stále výraznější rysy.

Je vysoce pravděpodobné, že se koncem tohoto desetiletí sejdou následující faktory. Může nastat stagnace či pokles výkonu ekonomiky. Nečekejme, že současný hospodářský růst vydrží navěky. S přibližováním přijetí eura bude navíc hlavním požadavkem vyrovnání rozpočtu podle maastrichtských kritérií. Nejspíše tedy přijdou další škrty. A dále: V roce 2009 se předpokládá, že uvedeme do činnosti samostatnou česko-slovenskou jednotku okamžité reakce pro operace EU. Jde o mimořádně nákladný projekt.

Ve stejném roce má podle současných představ ministerstva financí poklesnout obranný rozpočet až pod 1,3 % HDP. NATO přitom doporučuje výdaje ve výši 2 %, současný průměr evropských spojenců je 1,85 %. Zároveň se v té době nahromadí problémy vznikající v důsledku odkládání řady investic, což nyní činíme v zájmu získání okamžitých úspor. Sečteno a podtrženo, za současných rozpočtových vyhlídek vycházejí alternativy, které lze přirovnat k výběru mezi morem a cholerou. Buď zásadně přehodnotíme podobu svých ozbrojených sil, a to včetně zrušení některých částí vojsk. Půjde to na úkor obranyschopnosti země a kapacit naší armády pomáhat civilním složkám státu při katastrofách. Z armády zbude symbolické torzo. Anebo, budeme-li se zuby nehty snažit dodržet své současné závazky a - jak praví programové prohlášení této vlády - „prosazovat vyvážený rozvoj všech potřebných druhů vojsk“, skončí resort v platební neschopnosti. Východisko vidím v návratu části odebraných prostředků zpět do našeho rozpočtu. Uvědomuji si, že musíme začít sami u sebe. Zpřísňujeme pravidla hospodaření, zprůhledníme kontrolní mechanismy a zredukujeme vše, co je v resortu nadbytečné. Protože obranu musíme nutně plánovat dlouhodobě, potřebujeme také nezpochybnitelnou a dlouhodobou garanci výše výdajů. Jak ukázala minulost, sliby ve formě vládních usnesení lze snadno zrušit. Ve spolupráci s výborem pro obranu Poslanecké sněmovny proto chci iniciovat zákon o obranných výdajích, který by zaručil předvídatelné rozpočtové prostředí a umožnil racionálně plánovat.

Zajištění obrany je základní povinností státu a jádrem národní suverenity. Bezpečnost občanů je výsostným veřejným statkem. Nesmí se proto stát nástrojem či obětí vnitropolitických různic. Situace je vážná, nikoli však bezvýchodná. Nastal čas zahájit otevřenou a nadstranickou debatu o tom, jaká bude naše bezpečnostní politika a strategie v příštích patnácti či dvaceti letech, jakou armádu chceme mít a čím jsme ochotni a schopni přispívat k bezpečnosti našich spojenců a stabilitě okolního světa.

Právo, 29.9.2006

ministr obrany ČR