Poslankyně Vlasta Bohdalová kdysi na adresu sněmovny od řečnického pultíku pronesla, že podle jedné opice nelze posuzovat celou zoologickou zahradu. Vždy si na ni vzpomenu, když některý ze zákonodárců opustí mantinely etiky a slušného chování.

V minulém volebním období se takto zaskvěl poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka.

Na internetu se, jak je módou, označil za „naštvaného občana“ a po krvavém incidentu v Duchcově napsal: „Ještě pár takových cikánských provokací a začne mazec. A pak je neochrání ani těžkooděnci. Ale jen tak dál, holoubkové, ještě trochu tlačte a ono to někde rupne. Lidi jsou už na hraně, tak potlačte a začne divočina. Už slyším ten řev. Bude jedno, jak rychle umíte utíkat.“

Tolik Otto Chaloupka, který si čerstvě za tato slova odnesl od soudu půl roku nepodmíněně. Soudkyně nepřistoupila na jeho výklad, že takto sofistikovaně chtěl uklidnit situaci a shledala jej vinným podněcováním nenávisti vůči etnické skupině.

Trest dostal Chaloupka mírný, podstatné ale je, že sítím spravedlnosti nevyklouzl. A to se mimo jiné odvolával na poslanecké výsady – konkrétně se hájil tím, že svůj názor zveřejnil na Facebooku v Poslanecké sněmovně. Tu přitom už Nejvyšší soud v kauze občanskodemokratických trafikantů pasoval na místo, kde jsou možné i věci zdánlivě nemožné.

Chaloupka ale má smůlu: Soudkyně naopak upozornila, že názory poslance budí větší pozornost než názory běžného člověka. Dnes již pan Chaloupka poslancem není, pouze vede pravicovou stranu Republika, která má ambici do zastupitelských sborů proniknout.

Ve sněmovně by si mohl notovat třeba s lídrem Úsvitu přímé demokracie. Tomio Okamura se rovněž nezdržuje politickou korektností a nezdráhá se ani zlehčovat tábor v Letech u Písku, kde za protektorátu 300 Romů zahynulo a další z něj putovali až do Osvětimi.

Chaloupku si lidé v roce 2006 zvolili coby zajíce v pytli s cedulkou Věci veřejné. Okamura je se svým Úsvitem ukázkovým predátorem lovícím na okrajích názorového a politického spektra.

Co si ale pak počít s poslancem Stanislavem Humlem, kterého loni do sněmovny vynesla kandidátní listina ČSSD a preferenční hlasy jejích stoupenců?

Patrně je ve Středočeském kraji i v Lidovém domě brán jako osobnost, jejíž stanoviska mají svou váhu. Například že není radno odtahovat poslanecké vozy, tenistka Kvitová by si měla sbalit svých pět švestek a zmizet do Monaka, nebo že sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou stejně jako newyorkská tragédie z 11. září 2001 nese rukopis CIA.

Kdo by si myslel, že své zástupce do parlamentu volíme proto, aby na plný úvazek dělali to, co nestíháme my, tedy shromažďovali, analyzovali informace a přijímanými zákony po moudrém zvážení upravovali poměry, v nichž žijeme, musí být poslancem Humlem zděšen.

Jeho oborem jsou drby, propagandistické šrouby do hlavy a konspirační teorie, které šíří slovem i písmem. A když je konfrontován s fakty, pouze podobně jako nedávno v Českém rozhlase řekne: „Budiž – já jen prezentuji svůj názor a otevírám diskusi.“ A ještě neohroženě dodá: „V situaci, kdy jde o víc než o nějakou osobní věc, tak člověk nemůže brát ohled.“

Novináři oslovení Humlovi sociálnědemokratičtí kolegové kroutili hlavou, ale na víc se nezmohli. Přitom už jsme ve volební kampani, v níž se každé stanovisko politiků ocitá pod lupou.

Nebo snad ČSSD v tichosti kalkuluje, že jí Stanislav Huml, odloupne nějaký ten hlas od skalních komunistů, Úsvitu či Dělnické strany sociální spravedlnosti?

Pak by mohla nabídnout spolupráci i Otto Chaloupkovi. Tři původně oranžoví senátoři k němu a jeho Republice již cestu našli.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus