V pondělí (5.10.) byla v Čechách koronavirovému božstvu přinesena oběť nejvyšší, hlava ministra zdravotnictví - naštěstí jen ta politická.
Jakým ministrem Adam Vojtěch byl, případně jakým ministrem by býval byl, kdyby se nepotkal s epidemií, nevím. Do ministerského křesla byl povolán jako nelékař a jeho poslání mělo být veskrze manažerské. Ale chceš-li rozesmát Boha, vyprávěj mu o svých plánech do budoucna – a tady se Bůh asi bavil dobře.
Jisté je, že prezident České lékařské komory Milan Kubek znectil odcházejícího ministra tak, že si říkám, že Vojtěch asi nakonec neministroval tak špatně.
A co bude dál?
Přichází Roman Prymula - bývalý plukovník, bývalý ředitel nemocnice v Hradci, bývalý náměstek ministra zdravotnictví (právě toho odcházejícího - s nímž se vzájemně, upřímně a osobně nesnášeli), muž, kolem kterého se vznáší mlha nepříliš průhledných obchodů se zdravotnickým materiálem.
Teď přichází s tím, že do politiky nikdy nechtěl, ale... Taková ta typická póza spasitele.
Andrej Babiš si nevybral dobře. Řídit nového ministra zdravotnictví nepůjde - bude s ostatními epidemiology a hygieniky hrát tu strategickou hru na epidemii, co si ji konečně mohou vyzkoušet na živých lidech, a každý pokus předsedy vlády ho usměrnit nebo se ho zbavit bude zavánět politickou sebevraždou.
Co tedy bude dál? Přichází Prymulistán - režim nepolitické represe. Nastává vláda „odborníků“, což bývá zpravidla trochu navoněná totalita úzké skupiny věřící ve své poslání přinést dobro.
Jak známo, žádný režim, ani ten nejrepresivnější, nemůže viset v politickém vzduchoprázdnu. Vždy tu musí být alespoň nějaká menšina, která ho podporuje.
Na podpoře takového režimu pracují média usilovně už od února. S příkladnou pílí přinášejí a eskalují strach, který stmeluje tu část občanů, kteří se bojí epidemie (nutno říci, že ne nedůvodně). Formují do jednotné fronty tu část společnosti, která je ochotna vyměnit svobodu za bezpečí (aspoň to slíbené) - a ta je vždy velká.
Otázka je, jak by taková epidemie vypadala bez příslušného public relations. Po sítích koluje informace o chřipkové epidemii z přelomu let 1995/96. Na internetu se dají najít zdroje, ze kterých vyplývá, že se tehdy sezónní chřipkou nakazilo milion a sto tisíc obyvatel, devadesát tisíc z nich mělo těžký průběh s komplikacemi a epidemie měla dvanáct tisíc obětí (tedy o deset tisíc víc než dělá průměr).
Zajímavé je, že tahle zpráva stála za vyvracení (nepříliš přesvědčivé) serveru Manipulátoři.cz. Argumentují tím, že jde o jeden přehnaný odhad - například obětí podle nich nebylo dvanáct, ale osm tisíc.
Ať tak nebo tak, musel to být malý Armageddon, na kterém je pro mne zajímavé to, že ač jsem ho zažil ve věku dospělém, prakticky si ho nevybavuji. Jen někde v koutě paměti mám vzpomínku, že někdy tou dobou byly chřipkové prázdniny.
Viditelně nějak chyběla ta správná publicita. Ta dnes koronaviru nechybí a já si rok 2020 budu pamatovat, co živ budu, jako ten s pandemií.
Je to jak s tím vymíráním druhů. Nastává na zemi opakovaně - možná i periodicky. Zatím jich bylo možná až dvacet, ale my neodborníci známe jen to jedno, co s sebou na konci druhohor vzalo dinosaury. Proč? Inu dinosauři se mediálně prosadili, od vědeckých publikací až po komiksy.
V Prymulistánu zatím ve skutečnosti vládne chaos a nikdo pořádně neví. Jasně je vidět jen to, že nám trochu přestává fungovat společenská smlouva.
Druhá vlna masového šití roušek se viditelně nekoná. Polovina občanů by na roušky nejraději úplně zapomněla a sdílí si po sítích nápady, jak je ošvejkovat. Ani ředitelé škol moc nevyhověli výzvě, aby na pátek vyhlásili ředitelské volno. Tady se dokonce ohradil i ministr Plaga, že ministrem školství je on a zdravotnicví by to s ním mělo minimálně konzultovat.
Nemá to plukovník v.v. Prymula lehké, masová podpora z jara je ta tam.
Máme tu parazitology, kteří vystupují tak, že se to zjednodušeně dá shrnout do výkřiku: „Všichni tady chcípneme!“ A máme tady zubaře, kteří říkají, že počet obětí se ještě ani nepřiblížil chřipkovému průměru (zatím jich není ani šest set), a my musíme fungovat, co to dá normálně.
Osobně spíš souhlasím s těmi zubaři, ale fakticky nevím - a oni také ne.
O tom, co s námi udělá epidemie a jestli to opravdu je TA epidemie, tedy nevíme nic. Byly tu SARS a MERS, které se nerozšířily. Byla tu prasečí chřipka, ze které nakonec vlastně nic nebylo – tedy kromě toho, že si někdo hodně vydělal na vakcíně.
To, co právě probíhá, také není zrovna antrax nebo mor – ale někdo hodně vydělá na vakcíně.
Zajímavé je, co to dělá se společností. V posledních cca deseti letech (byť cesta k tomu byla mnohem delší) jsme se s rostoucí nesmiřitelností a vyhraněností rozdělili na progresivisty a konzervativce.
Takový stav společnosti umožňuje vést občanskou válku (naštěstí jen studenou), ale je faktickou smrtí politiky.
Společnost je zamrzlá ve svém konfliktu a nejen že nevidíme světlo na konci tunelu, my nevidíme zatím ani ten tunel.
Možná se ale blýská na lepší časy. Názory na současnou epidemii a její řešení kupodivu nekopírují stávající frontovou linii studené občanské války. Koronavirus nás napříč bojovými liniemi rozdělil na vítače a odmítače roušek.
Přístup k epidemii vnitřně štěpí jak tábor progresivistů, tak konzervativců.
Už zmínění Manipulátoři.cz (tedy progresivisté) fakticky podpořili režim Prymulistánu, zatímco jiná skupina z téhož tábora vystavuje petici proti profesoru Prymulovi, kterou bych s jistými rozpaky mohl podepsat i já, byť jiné jejich názory jsou mi cizí.
Společnost má najednou více než dva tábory. Mohlo by to dojít třeba i tak daleko, že názorové linie, které se před pár lety slily do jedné konfliktní hrany, se zase rozpojí a bude zase mnoho názorových ostrovů a ostrůvků a ve společnosti by se mohla obnovit funkční komunikace. S tím už by se dalo něco dělat - například by šla resuscitovat normální politika.
Každá epidemie jednou skončí. Nejhůř tak, že dojdou lidé a není na koho se šířit. Ale pokud na konci někdo zbyde – a zatím někdo vždycky zbyl -, má každé lidské společenství obrovskou setrvačnou energii, která ho vede zpět k normálu.
Pokud by jedním z dopadů epidemie bylo i otevření diskuse ve společnosti, mohla by nakonec mít i nějaký pozitivní dopad.
A mnohé politiky by zaslouženě čekal osud dinosaurů.