V úterním Právu mne zaujal článek právníka Jiřího Němce Přímá volba i referendum si zase počkají.

Jako učitel správního práva si dovoluji tři poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů, které jsou použitelné i k přímé volbě hejtmanů. Na rozdíl například od prezidenta Miloše Zemana nebo premiéra Andreje Babiše se k tomu stavím negativně.

Za prvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A kromě zmatků by nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen radnic uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů - od zákonů přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů.

Na lékárenských vahách by se musely nově rozdělit kompetence nových orgánů obce - starosty, rady, zastupitelstev. Jen právní analfabet by mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat. Tohle se už sice v menším stalo u přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo.

Nádavkem bychom riskovali, že rozkolísáme chod 6250 obcí. Zbůhdarma bychom zahodili skoro třicet let práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi municipálními orgány. Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

Za druhé. Pořád se bojuje s korupcí. Skoro každá strana či hnutí to má jako své erbovní zvíře. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje víc lidí (tedy kolektivní orgán), jsou hůř zkorumpovatelní než člověk jeden (starosta).

Navíc když lotři uplatí dvacet zastupitelů místo jednoho starosty/primátora, tak nejenže to darebáky vyjde dráž, ale snáze se to „vykecá“. Tedy že se to dozví policie nebo státní zástupci. Jak říkal Kmotr z pera Maria Puza - čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou.

Někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a transparentnost, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu má stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbavovat? Povídačky, že si lidé zvolí v přímé volbě pana Bc. Čistého Nezkorumpovatelného, jsou naivní. Ostatně podívejme se, kolik vejlupků napříč spektrem si lidé v dobré víře během třiceti let zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

Třetí výhrada je ekonomická. Představme si obrovskou novelizaci veřejného práva. Starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jak známo, (nejen) kvůli pandemii jsou (nejen) naše veřejné finance v hrozném stavu. Pro koho by lidé většinou (čest výjimkám) v té přímé volbě hlasovali? Pro kandidáty, kteří jim nejvíce naslibují, a plnění slibů stojí peníze.

Zbytečná rozhazovačnost, kterou by jinak při diskusi v radě nebo zastupitelstvu zmírnila opozice či odpovědnější koaliční partner, by zůstala bez zpětné vazby. Přímou volbu starostů si dokážu představit v malých obcích (do osmi set obyvatel), ale jinak je to cesta do pekel, byť možná u některých dlážděná dobrými úmysly.

Autor je právník a VŠ pedagog

Právo, 5.8.2021