Co zajímá nebo nezajímá pana Koblihu, Babišova voliče

Je naprosto k neuvěření, že někdo může volit něco takového, co onehdy vystoupilo v Otázkách Václava Moravce. Ne, to nebyla zpovykaná bolševická domovnice, jak to vypadalo, nýbrž Andrej Babiš, toho času místopředseda vlády a ministr financí. Pravda, trochu jsme odvykli, naposledy se tímto stylem v televizních rozhovorech prezentoval David Rath. Koukáte se na to a polévá vás stud. Ale aby bylo jasno. Není to o tom, že dotyčný má jiné politické názory než vy. Ostatně i s Babišem se dá v některých jednotlivostech souhlasit. Je to o tom, že s někým můžete naprosto nesouhlasit, a přesto si ho lze vážit. Ministr financí je ovšem ten druhý případ.

Babišovým fanouškům buranské móresy vykutáleného oligarchy ale evidentně nevadí. Svého guru, respektive jeho excesy jsou připraveni hájit do roztrhání těla. Nahlédněme proto do duše Babišova typického voliče. Můžeme mu říkat třeba pan Kobliha.

Svět pana Koblihy

Základním limitem pana Koblihy je skutečnost, že částky, o kterých se v souvislosti s Babišovými levárnami hovoří, jsou zcela mimo jeho představu. Babišovy létající miliardy či nezdaněné miliony jej proto nezajímají, on počítá ve stovkách, maximálně v tisících, závidí sousedovi kozu a je nadšený z EET. Jeho soused, hospodský, přece krade, stejně jako všichni ostatní podnikatelé a živnostníci. Takže, Andreji, jen do nich! Že je to vyhánění čerta ďáblem, panu Koblihovi nedochází.

Pan Kobliha také žije v představě, že když je někdo tak bohatý, třeba jako Babiš, už nepotřebuje krást (či „optimalizovat“). To je ovšem naprosté nepochopení reality. Kdo kradl desetikoruny, krade stejně v tisících. Kdo podváděl s miliony, podvádí stejně s miliardami. A naopak, kdo je poctivý s holou řití, je obvykle poctivý, i když zbohatne. Osobní poctivost či nepoctivost totiž souvisí s charakterem, nikoli s výší majetku.

A tak když se objeví kauza typu Babišových nezdaněných korunových dluhopisů a povedený ministr financí je vystaven nepříjemným otázkám, pan Kobliha neváhá a vyráží chránit svého milovaného poctivého miliardáře vlastním tělem. Ostatně Babišovi skvěle placení spindoktoři dávno připravili plejádu „argumentů“, kterými Andrej svojí nepřekonatelnou českoslovenštinou své věrné vyzbrojuje: „Já som nič neurobil.“ „Zavinil to Kalousek.“ „Všetci kradnú.“ „Já som nevinný.“ „Kalousek.“ „Dluhopisy si nakoupilo sedmdesát tisíc lidí.“ „Nebyl jsem v té době politik.“ „Za všechno může Kalousek.“

Šmé dvojjediného Babiše

A tak pan Kobliha spolu s povedeným ministrem tvrdí, že STEJNÉ dluhopisy si nakoupilo přes 70 tisíc lidí. Jenže to je dokonalý nesmysl. Naprostá většina z nich si totiž korunové dluhopisy nakoupila od NĚKOHO, nejčastěji od státu. Babiš si je koupil SÁM od SEBE a ještě to zařídil tak, že „jeho“ dluhopisy na vykutálený úrok 6 % si nemohl koupit NIKDO jiný. Ano, možná se našlo ještě pár dalších podnikaveckých vykuků, kteří postupovali obdobně, ba dokonce s ještě více nestydatým úrokem, ale NIKDO z nich není ministrem financí. A propos, již dávno po nich – stejně jako po Babišovi – měla vystartovat Finanční správa. Jenže ta spadá právě pod našeho povedeného ministra.

Zopakujme si, v čem tkví ono Babišovo šmé. 1 500 000 000 korunových dluhopisů s úrokem 6 % procent vytváří Babišovi osobní zisk 90 milionů korun ročně. Babiš coby Agrofert těch 90 milionů ročně pošle Babišovi fyzické osobě a zároveň si Agrofert 90 milionů zaúčtuje jako nákladovou položku, pročež si o 90 milionů sníží daňový základ. A Babiš fyzická osoba naopak 90 milionů zkasíruje, avšak z 90 milionů osobního zisku neplatí žádnou daň. Oba Babišové, jak ten v podobě Agrofertu, tak ten v podobě fyzické osoby, tímto způsobem ruku v ruce (slovy premiéra) ojebou stát. Dokonce hned dvakrát na jeden zátah. A Finanční správa mezitím honí a desetitisícovými částkami pokutuje čučkaře, kteří včas neposlali kontrolní hlášení.

„Ten zákon napsal Kalousek,“ křičí pan Kobliha. Jako kdyby záleželo na tom, kdo zákon napsal, a ne na tom, kdo jej obchází či porušuje. „Babiš ale ještě nebyl politikem, byl podnikatelem,“ nastavuje dál vlastní hruď pan Kobliha. Ani to však není pravda. První várku svých dluhopisů si povedený miliardář nakoupil v roce 2012, tedy v době, kdy již byl předsedou politického hnutí ANO 2011, a druhou dokonce v roce 2014, kdy již BYL MINISTREM financí!!!

Půl druhé miliardy v kapse

Další věc, která pana Koblihu vůbec nezajímá, neb je mimo sféru jeho chápání, je, jakým způsobem vlastně Babiš za nakoupené dluhopisy sám sobě zaplatil. Předseda ANO sice po buranském způsobu nosí pětitisícikoruny v kapse, aby je během předvolebního rozdávání koblih mohl za asistence kamer sem tam věnovat nějakému bezdomovci, což pana Koblihu samozřejmě naplňuje neskonalým obdivem, jenže ani miliardáři obvykle nemají po kapsách, na knížce či pod polštářem hotovost ve výši půldruhé miliardy.

Babiš dodnes svoji finanční transakci typu „sám sobě prodejcem i nákupčím korunových dluhopisů“ nevysvětlil, takže se můžeme jenom dohadovat. Premiér Sobotka tuhle spekuloval, zda Babiš na nákup nepoužil svoje nezdaněné dividendy. Ještě kouzelnější by ovšem bylo, kdyby si náš vypečený oligarcha nejdříve onu půl druhou miliardu z Agrofertu vypůjčil, aby ji následně mohl Agrofertu v podobě nákupu půl druhé miliardy korunových dluhopisů zapůjčit. Papír snese všechno.

Dovoluji si ovšem v této souvislosti skromně připomenout, že neblahé paměti naše média uvařila premiéra Grosse za nevysvětlený milion na koupi bytu. V případě Babiše hapruje „jen“ nějaká ta miliarda.

Strakovka, nebo tepláky?

Že prý kampaň „všichni proti Babišovi“ vykutáleného předsedu ANO jen posiluje, raduje se pan Kobliha. To je možná pravda, neboť s tím, že někteří lidé mají místo mozku koblihu, nic nenaděláme. Kdyby ovšem měl premiér Sobotka koule, Babiše by už dávno odvolal a nechal jeho vypečené finanční transakce řádně vyšetřit. (A dovládl s menšinovou vládou.) Pak by náš oligarcha možná neaspiroval na premiérský post ve Strakově akademii, nýbrž na tepláky.