28.10.2020 | Den vzniku samostatného československého státu


POLITIKA: Cesta do Číny

21.3.2018

aneb Nemýlím-li se, jste soudruh Jie

Poslední silvestrovská groteska z Hradu mi připomněla semaforskou zpěvačku Zuzanu Burianovou a její písničku „Co jsem všechno ztratila“: V pěti letech na písku, dodnes to mám v notýsku, zapomněla jsem panenku v kroji, klidně si teď řekněte, je to chyba dítěte…

Mám na mysli cestu detektivního tria Tvrdík, Mynář, Nejedlý, které se vypravilo do „Země úsměvů“, jak nazval Franz Lehár svoji operu o Číně, aby našlo kamaráda, soudruha Jie. Zuzana Burianová jim k tomu zpívá: Ztratila jsem botu levou, knížku s Adamem a Evou, ztratila jsem kružítko a pytel máku a všechny klíče od baráku. Tvrdík s Mynářem a Nejedlým zase ztratili všechny kontakty, mobilní číslo a emailovou adresu na Jie Tien-minga, poradce prezidenta Zemana a předsedu představenstva čínské investiční společnosti CEFC. Kdyby to nebyla sranda, byla by to prča… Co se dozvěděli v Číně o zmizelém soudruhovi Jie? Budou nás informovat, co se stalo s hlavním architektem česko-čínské hospodářské spolupráce a mužem, který k nám nasměroval miliardy čínských investic?

Když jsem studoval v 60. letech Střední průmyslovou školu stavební, obor dopravní stavby, měli jsme na odborné kreslení profesora ak. arch. Daniela Knotka. Byl trochu potrhlý, ale o to víc jsme jej měli rádi. Dával nám tzv. VK, což znamenalo „vzpomínková kresba“; úkol, který jsme dostali domů, se musel za trest nakreslit ještě jednou a i vícekrát a protože pan profesor ztrácel přehled, kolik jich komu uložil, musel pravidelně vyhlašovat amnestii, kterou se někomu i desítky trestných VK rušily. Protože jednou ke mně dorazila informace, že příští hodinu udělí pan profesor amnestii, nechal jsem všechny trestné VK doma, protože jsem nepovažoval za nutné je nosit do školy. Pan profesor však zapomněl, že ji má udělit, a jelikož jsem svoje VK nemohl při kontrole ukázat, tak mě přímo z vyučovací hodiny poslal pro ně domů. To představovalo trasu z Dušní ulice na Perštýn. Proběhnout se dala tam a zpět za 20 minut. Když jsem se vracel, narazil jsem na dalšího spolužáka, který byl panem profesorem vyslán za mnou, aby můj příchod urychlil, což si pan profesor pojistil ještě dalším poslem, který měl urgovat toho druhého. Nakonec jsme se na trase Dušní-Perštýn sešli na strategickém místě, v hospodě naproti škole, kde bylo možno zaslechnout zvonění končící hodinu odborného kreslení. Příští hodinu byla vyhlášena amnestie, takže jsem VK přinesl zbytečně a o schůzce poslů v hospodě, se pan profesor dozvěděl až po letech při příležitosti třídního srazu a také v hospodě.
„Doktore, za to máte tři VK,“ reagoval.

Předpokládám, že takto nějak mohlo dopadnout hledání Jie Tin-minga detektivním triem z Hradu. Ovšem neúčastí Ovčáčka byly pátrací schopnosti uvedené trojice značně oslabené. Není vyloučeno, že se všichni v hospodě nesetkali, pokud byl soudruh Jie mezitím zatčen nebo pro korupci popraven. Až potud celá akce může mít ráz školní srandy typu filmu „Študáci a kantoři“. Když si však uvědomíme, že pročínské aktivity prezidenta Zemana - „miliardové čínské investice“ do naší ekonomiky doprovázené čínskou medicinou a učením o stabilitě - končí pátráním po hlavním hybateli tohoto dění a poradci prezidenta Zemana, přivádí hradní zahraniční politiku do stalinského SSSR, kde politici, vyslanci, generálové a maršálové a slavní rozvědčíci mizeli jako skvrny tajícího sněhu, aby je nikdo nikdy již neuviděl.

Dnešní komunistická Čína, kde se stal prezident doživotním, kde se konají tisíce poprav, z toho jistě řada politických, je opravdu tou nejvhodnější zemí, kde se prezident Zeman může učit, jak stabilizovat ČR. Země bez opozice a demokracie je přece vždy nejstabilnější! Skutečnost, že se Jaroslav Tvrdík, šéf celoevropské CEFC, nemůže spojit telefonem nebo mailem se svojí centrálou a musí s hradním doprovodem a tlumočníky letět tisíce kilometrů zjišťovat, co se děje s jeho čínským guru, nás vrací do předelektronické doby 19. století, kdy americký list New Herald vyslal do jižní Afriky svého reportéra Henry Morton Stanleyho, aby našel ztraceného cestovatele Davida Livingstona, který o sobě tehdy nedal tři roky vědět. Ten se vypravil do jižní Afriky, aby prozkoumal řeku Zambezi, přičemž objevil vodopády nazvané po britské královně Viktorii, jako první přešel poušť Kalahari a zasloužil se o prozkoumání Afriky. Směr pátrání dávaly Stanleymu tam-tamy domorodců. Nakonec Livingstona v roce 1871 našel, setkali se v jedné domorodé vesnici a do dějin po smeknutí tropické helmice a úkloně vstoupila legendární Stanleyho věta: „Nemýlím-li se, jste Mr. Livigstone.“Ten odpověděl obdobně. V té době to byli v severojižní Africe jediní dva běloši.

Pan profesor Knotek byl potrhlý, ale měli jsme ho rádi, se svými VK stabilizoval naši školu lépe než Miloš Zeman naši zemi se svými čínskými medicinmany a jejich čínskou medicinou ordinovanou Jaroslavem Tvrdíkem, jak ukazují začínající demonstrace proti němu a Andreji Babišovi.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.