Pakliže si kdokoliv myslí, že v Čechách (samozřejmě i na Moravě a ve Slezsku) je nuda, hluboce se mýlí. Jednou za dva roky dochází k obměně 27 senátorů. Zdá se, že letošní volby budou stran humoru velmi výživné.

Před dvěma lety se chtěl stát senátorem třeba pan Škromach. Zvolil celkem málo tradiční způsob sebeprezentace - naložen ve vířivce a etylalkoholu obtížněji artikuloval cosi o moravských škvarcích a nutnosti zapalování ohňů na horách. Pan docent Konvička naopak zaujal alegorickým útokem na Staroměstské náměstí, jsa převlečen za muslimského radikála. Zdá se, že před dvěma lety měli občané dostatek soudnosti a nedovolili kontaminaci Senátu Parlamentu České republiky podobnými exoty.

Letos se už začalo zbrojit a zdá se, že bude opět veselo.

Pan David Rath ohlásil svou kandidaturu za okres Litoměřice, kteréžto město je navždy spojeno s jeho osudem vazebně stíhaného kouzelníka, legendárně měnícího láhve salernského červeného na české oběživo. Pokud by byl schopen v podobném duchu pokračovat i nadále, byl by velmi přínosný při snižování státního dluhu. Myslím, že lahví by se našel přehršel. Strana česká suverenita, která jej do boje o Senát vysílá, je pod vedením paní Jany Volfové, nepřehlédnutelné osobě politického smetiště, kde se soustřeďují figury dávno odepsané, které ještě nepochopily, že jejich čas vypršel již dávno tomu a jejich warholovských 15 minut slávy odplavila Vltava před mnoha lety.

Dalším je zpěvák Pepa Nos (kandidující za stranu SPD Tomia Okamury). Pan Nos má samozřejmě vynikající kvalifikaci, neboť celý svůj život objíždí kluby, kde před hrstkou posluchačů dává všanc své zhudebněné frustrace. Nepochybně bude přínosem pro českou politickou scénu, jistě uplatní své bohaté životní zkušenosti, kterých nabyl v pravidelných kontaktech se státní mocí v minulém režimu. Mohl by třeba o přestávkách v jednání senátu zazpívat nějaké své písně. Možná by byl i schopen své projevy zhudebnit a tak přilákat i zahraniční novináře a probudit klimbající starší senátory.

Pan Ladislav Jakl, letité alter ego pana Václava Klause, bude rovněž žádoucí. U tohoto člověka nelze jednoznačně zpochybnit inteligenci, nicméně jeho představa, že nebude muset tak nějak poslouchat člověka, za jehož stranu kandiduje (tedy opět pan Tomio Okamura), poněkud relativizuje první část této věty.

Pan Jiří Paroubek, asi neznámější second hand naší politiky, ač Pražák, dostal se k lizu v daleké Ostravě. Na svých billboardech nám již oznámil, že Ostrava bude v Praze slyšet. Pan Paroubek je posedlý předvolebními průzkumy, procenty a různými temnými teoriemi o spiknutí proti němu, proti jeho straně, když ji vedl, atd. Tento člověk, jehož ego vyčnívá i v řadách naších politických nadsamců jako žižkovský vysílač nad panoramatem Prahy, si vůbec nepřipouští, že se stal opravdu výběhovým typem, daleko za hranicí směšnosti. Nicméně - pokud by obohatil nudná jednání Senátu svými prostocviky ve spartakiádním úboru s patřičným frkáním, mohlo by to přinést jisté oživení.

V diluviálních dobách starého Říma byl senát váženou institucí. To vše do doby, než císař Caligula jmenoval svého koně jménem Incitatus do váženého senátorského sboru. Zdá se, že při pohledu na některé kandidáty do letošních voleb byla volba koně ještě celkem přijatelným činem.