Senát ČR je koncipován jako jistá ústavní pojistka proti libovůli dolní sněmovny Parlamentu ČR. Měla by to být jakási „Rada moudrých“. Je tomu skutečně tak?

Za necelé dva měsíce budou občané ČR volit 27 nových senátorů do horní sněmovny. Předpokladem kandidatury do tohoto jistě prestižního sboru zástupců občanů by měla být nikoli jen stranická příslušnost, ale zejména životní zkušenost, rozhled, takt, schopnost naslouchat a mluvit a v neposlední řadě i jistá noblesa.

Ing. Zdeněk Škromach, nynější místopředseda tohoto zákonodárného sboru, se v poslední době prezentuje svými „selfie“, z nichž to jedno z poslední doby je opravdu pozoruhodné. Pro neshlédnuvší čtenáře:

Ve svém krátkém projevu, kde je zřetelně patrno, že dikce pana místopředsedy je narušena dysartrií (česky drmolením), kterou v českých zemích působí nejčastěji ethylalkohol, nám obnažen sděluje cosi o moravských škvarcích (jsa slezský škvarkový mlsoun, závidím panu místopředsedovi jeho špičkový chuťový potenciál, který rozliší původ čuníka) a vyzývá všechny k zapalování ohňů v rámci obrany našich tradic. Marně hledám ony zmíněné atributy důstojnosti, jež by měla zdobit každého člena či kandidáta do Senátu.

Docent Martin Konvička, nejspíše už v rámci své předvolební kampaně, předvedl na Staroměstském náměstí vydařenou taškařici (videa netřeba, viděli nejspíše všichni). Zatímco terorismem nepoučení Češi stáli v úžasu a nejspíše s otevřenými ústy (to, že nikoho při tom netrefil šlak je páně docentova šťastná náhoda), zahraniční návštěvníci se svou zkušeností rychlého odklízení jen při náznaku nějaké podobné akce mizeli rychlostí pana Bolta. Pan docent Konvička nepochybně zažil svých pověstných patnáct minut slávy, a to nikoli jen v České republice. Představa jeho kandidatury za obvod Tábor jako člena onoho důstojného a vyrovnaného muže s noblesou je za těchto okolností vysoce obtížná a spíše na úrovni sci-fi.

Za presidenta Novotného běžela následující anekdota: „Proč může být Antonín Novotný presidentem státu?“ Odpověď zněla, že dle Ústavy ČSSR může být presidentem každý. Zdá se, že přinejmenším v nastávajících senátních volbách může být smysl této anekdoty znovu naplněn. Na druhé straně - v Senátu starověkého Říma byl za panování císaře Caliguly členem této instituce kůň. Mám nikoli neoprávněné obavy, že za jistých okolností můžeme zvolením některých kandidátů antický Řím výrazně trumfnout.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora