Česká republika ve světě platí za bezpodmínečného podporovatele Izraele. Při nedávné návštěvě židovského státu to potvrdil český premiér, když mimo jiné ještě před jakýmkoli pokusem o nalezení shody s evropskými partnery prohlásil, že Praha v OSN nebude hlasovat pro palestinskou žádost o uznání za členský stát. Dle Nečasových slov je Česká republika přesvědčena, že "jakýkoli jednostranný krok pouze poškodí mírový proces a nebude k němu příspěvkem". Zlatá slova! Jsou beze zbytku pravdivá, ale měla by se aplikovat na obě strany sporu. Pokud nám leží na srdci osud blízkovýchodního regionu, měli bychom být důslední a nevystavovat izraelské vládě bianko šek.

Izraelský premiér Netanjahu sice před OSN tvrdí, že usiluje o mír s Palestinci, ale zároveň jeho vláda oznámila stavbu dalších více než tisícovky bytů ve východním Jeruzalémě, a to pouhých pár dnů poté, co blízkovýchodní kvartet (USA, Rusko, EU a OSN) vyzval obě znesvářené strany k dalším mírovým jednáním. Jinak než jako provokaci nelze tento izraelský krok (který je dle OSN nelegální) nazvat.

Izrael svou nesmiřitelnou osidlovací politikou nejen torpéduje úsilí mezinárodního kvartetu o obnovení dvoustranných jednání, ale zásadně ztěžuje postavení americké administrativy. Obama přislíbil Izraeli jednoznačnou podporu při projednávání žádosti Palestinců o uznání od OSN. Nyní si musí od izraelské strany nechat všechno líbit a není divu, že stále více pozorovatelů pochybuje o tom, zda Američané mohou v konfliktu sehrát roli poctivého zprostředkovatele.

Nejnovější plán na výstavbu dalších osad odsoudily Spojené státy i šéfka diplomacie EU. A nejen to, tradičně zdrženlivé Německo se také důrazně ozvalo s kritikou jednostranné provokace ze strany izraelské vlády. Česká diplomacie však mlčí a to je chyba. Izrael je pro nás důležitým partnerem (v nové zahraničně-politické koncepci je dokonce označen za "strategického" partnera), ale to by nemělo znamenat, že budeme lhostejní k tomu, jak se Tel-Aviv žene do izolace. Izrael (lépe řečeno jeho současná vláda) má podle všech indicií strach z míru a svou nesmiřitelností škodí sám sobě.

Osidlovací politika ve východní části Jeruzaléma má očividně směřovat k tomu, aby toto svaté město zůstalo židovské. To je však nebezpečná představa, protože Jeruzalém je svatým městem nejen pro židovské věřící, ale také pro muslimy a křesťany. Je silně pravděpodobné, že Izrael si svým postupem nechtěně "vyrábí" další sympatizanty a bojovníky na straně militantních islamistů.

Vzhledem k poslednímu vývoji kolem tzv. arabského jara nastal pro Izrael nejvyšší čas, aby hleděl nalézt společnou řeč s umírněnými silami na obou stranách konfliktu. Skuteční přátelé židovského státu by měli toto doporučení klást izraelské vládě na srdce. Českou diplomacii nevyjímaje.

Autor je místopředsedou Evropského parlamentu

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora