Co to má společného?

Dodnes naříkáme, alespoň ti starší, co ještě něco vědí o Mnichovské dohodě, že nás západní spojenci tehdy zradili.

Zradili, ale proč? Protože se chovali naprosto shodně jako velká část Čechů dnes. Proč by měli riskovat svůj klid pro někoho jiného, co jim bylo do nějakého Československa? Potřebovali ho, to Československo, na něco?

Ve stejném duchu dnes uvažují i odpůrci amerického radaru.

Československo se tehdy chtělo bránit, je velká pravděpodobnost, že by se ubránilo, kdyby....

Jenže Británie a Francie měly názor, že se jich to netýká. Myslely si, že když budou pěkně hodné, nebudou se plést Hitlerovi do cesty, že je zato pan Hitler nechá na pokoji, že ocení jejich mírotvorný postoj.

Ve stejném duchu dnes uvažují i odpůrci amerického radaru.

Tehdy, zejména Francie pro sebe nic moc neudělala. Postavila pevnostní linii a myslela si, že se za ni schová a bude za ní pěkně v klídku vyčkávat. Armádu neměla nijak vyspělou a ne moc ochotnou bojovat sama za sebe natož za nějaké Československo. Proč si pálit prsty pro někoho jiného? Budeme se angažovat na obranu Československa a pan Hitler se na nás bude zlobit.

Ve stejném duchu dnes uvažují i odpůrci amerického radaru.

„Kdyby“ samozřejmě v historii neplatí, ale platí do budoucnosti. Budeme se chovat jako předmnichovská Británie a Francie, budeme spoléhat na to, že nepřítel je čestný bojovník, který ocení naše zásluhy a bude si vybírat, komu zadek naplácá a koho pochválí?

Pokud budeme uvažovat jako odpůrci amerického radaru, máme velkou šanci skončit stejně jako jmenované mocnosti.

Blíží se sedmdesáté výročí Mnichovské zrady. V Pantheonu Národního muzea budou jistě srdceryvně hovořit řečníci o zradě, ačkoliv sami dnes k podobné zradě nabádají. Británie a i Francie našly později své vůdce, kteří je z té hanby vyvedli.

Silně pochybuji, že Česko najde vůdce, který za slib potu, krve a slz tento národ vyvede z hanby zrady.