Nelze se nevyhnout tomu, aby člověk jako pozorovatel nesledoval reakce médií a jednotlivých novinářů, dnes a denně tepajících a kritizujících vládu za její konání v koronavirové krizi, a někteterých příslušníků právnické obce, kteří nad hlavou hrdě drží vlajku obhajoby lidských práv nás občanů. Opozice pak dělá to, co od ní lze očekávat, tj. buší do vlády jak Němci do Verdunu. Problém ale je, že to jak média, tak i opozice dělají únavně stereotypně jako pokračování programu Antibabiš a budují tady virtuální situaci, že je to právě naše vláda, která je tak špatná a nečitelná ve svých proticovidních opatřeních, že jsme div ne ostrov nesvobody a šíleného chaosu v tom krásném svobodném světě kolem nás. Náš stát je prý dokonce failed state jako Somálsko.
Tak tedy radím mokrej hadr na hlavu. Pravdou je opak, kontroverze v opatřeních panuje od Británie až po Itálii, od Ruska až po Španělsko křížem. Ti, co nenechávají nit na vládě suchou, mají jednu základní mantru: zmatek v dikci a z toho plynoucí vzrůstající nechuť lidí a právnických osob opatření dodržovat. Ve skutečnosti je realita podstatně jednodušší. Se čtvercem času začíná mít náš národ pomalu všechno na háku a snaží se s opatřeními vyjebávat, neboť taková je jeho nátura.
Kdo na tomto světě ví, jak napsat omezující opatření zahrnující obrovskou škálu oborů a odvětví, aby v něm bylo postiženo přesně sto tisíc a jedno jednání v každodenním životě, a sladit to s požadavky epidemiologů a nenechat tam nějakou skulinu, kterou někdo nakonec objeví a buď využije, anebo vládě omlátí o hubu, ať se přihlásí. Měl by dostat Nobelovku. Ačkoli jeden advokát už se hlásí celkem vytrvale. Já bych mu ji dal, ať se zklidní. V každodenním životě se to prostě vyřídí na místě po nějaké debatě buď s poldou, anebo se správním orgánem, protože už se začíná prosazovat v judikatuře, že nedostatky v právních normách bez rozdílu na právní sílu nesmějí být využívány v neprospěch postižených. Taková extensivita není ústavně konformní.
Je to jen bouře ve sklenici vody, vyvolávání zloby, nenávisti a nedůvěry. Hodí se to do krámu médiím, která se na koronáčové situaci pasou jako bakoňská prasata na bukvicích, a opozice má v ruce tím pádem vidle proti vládě. Jistě že leccos nebylo a není, jak by nejspíš mělo být, ale zdůrazňuji, že kdo sleduje zahraničí, tak vidí, že tohle se děje opravdu všude, i v tom akribicky přesném Německu. Svět je tak trochu v pytli v současné době a slušelo by se, než se vypálí těžký granát, přec jen počkat na větší časový odstup a výsledek v příštím roce po prvních vlnách vakcinace a pak to vše s chladnou hlavou analyzovat. Jenže do voleb času málo, proto ten chvat.
Ale jako vždy, všechno špatné je k něčemu dobré. Všichni, co tak úpíme pod touto vládou, kde si premiér musí bohužel všechno sám ohlídat, protože na nikoho není spoleh, jak si heknul před dvěma dny na ČT24 ohledně přípravy vakcinace, se můžeme těšit na příští rok. V parlamentních volbách totiž z bloků vyrazí dvě fantastické koalice, jedna pod vedením Petra Fialy a druhá pod vedením Ivana Bartoše. Jsou to skvělá seskupení, plná dynamických politických figur: Petr Fiala se prohlašuje premiérem s průměrnými 11 procenty preferencí v trvalých horečkách nejméně dva roky a už tomu sám věří. Lidovec Jurečka nejdřív ohlásil, že po volbách půjdou v koalici SPOLU (panečku to je skvělý název, má to šmrnc a údernost), hned po volábch zase od sebe, aby to za dva dny zase popřel. Zkuste mu pak věřit. Zrušil poplach asi poté, co si dal pár piv už ne na patníku za 3.000 Kč, ale v nějaké zaplivané putyce, kde ho nejprve někdo poplácal po palici a pak už zase po zádech. A Markéta Pekarová, dynamická personalistka v nadnárodní korporaci (to je skvělá kvalifikace pro pochopení problémů okolního světa), která později utírala slzy a zadnice dětem v afrických zapadákovech, zatím strávila většinu politického času jako ztopořená surikata na tiskovkách a jako kolovrátek buší a buší a buší do vlády. Nevíme o tom, že by dosud něco relevantního systémového předložila; její Skupové to zatím nevymysleli.
A pak je tu Ivan Bartoš, jednoznačně nejinteligentnější z nich, ale jeho srdce plane pod vlající černou vlajkou anarchie. Stojí v čele neomarxistického bukanýrského souboru písní a tanců, to přece jen leká, a za ním se jako klíště přicuclo známé politické dynamo Vít Rakušan. Ten zatím předvedl jediný zaznamenatelný skutek, když na posledním jejich starostenském kongresu vyběhl schody jako Barack Obama schůdky v Air Force One, a byl zvolen předsedou.
Takže nás může uklidňovat, že jestli tohle vokálně politické kombo se ujme vlády, válka skončí, všude mír. Čeká nás přehlídka dynamického řízení, gejzíry skvělých nápadů, duhové vlajky na všech stožárech, jako švýcarské hodinky fungující protikoronáčové soukolí tohoto dosud Babišem týraného nebohého státu, všude dálnice, i tam, kde je nikdo snad ani nechce, všechno transparentní, a tudíž neviditelné, a pak už jen samá pozitiva. A navíc ještě k tomu bude velká legrace, to si pište.
Kontrolní otázečka na závěr, soudruzi: Myslíte si, že Petr Fiala povede ODS do voleb?