Tak označil situaci bývalý prezident Václav Klaus možnost, že by se hlavou státu v příštím volebním období stala bývalá rektorka Mendelovy university v Brně paní Danuše Nerudová.

Ve zmíněném šotu byl posléze pan Klaus dotázán, co tímto výrazem přesně myslí. Je velká škoda, že svůj výrok odmítl rozvést.

Pamatuji si – dnes již matně –, že na serveru Neviditelný pes vyšel prakticky ihned po zvolení slovenské prezidentky článek z dílny Institutu Václava Klause, který na ní nenechal suchou ani tu pověstnou nitku. De facto tím nepřímo označil podstatný volební elektorát Slovenské republiky za pomýlený, neboť tato volba byla pro Slovensko (dle mínění IVK) špatná.

Sledoval jsem prezidentské volby na Slovensku. Zejména debatu 4 kandidátů s nejvyšším počtem hlasů. Pro připomenutí to byli pánové Marian Kotleba, Dušan Harabin, Peter Šefčovič a paní Zuzana Čaputová. V zmíněné debatě mezi mužskou trojkou stříkalo ego z jednoho na druhého, navzájem se obviňovali a haněli. Pokud kdokoli z uvedených pánů použil stejnou taktiku i na paní Čaputovou, dostalo se mu jasné odpovědi bez nutnosti protiútoku a nějaké pokleslé narážky.

Po zvolení paní Čaputové – a to celkem jednoznačném – poděkovala tato občanům všemi jazyky, jež se na Slovensku používají, a pronesla svou první větu, že přišla sloužit.

Krátký střih do České republiky. Debata Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Urážky paní Drahošové z publika, plakáty týmu Miloše Zemana s textem „Zastavme migraci a Drahoše“ atd. Po zvolení Miloše Zemana z jeho úst doporučení občanům České republiky, aby drželi hubu (bylo to proneseno v angličtině, avšak naprosto zřetelně).

Nejspíše se blížíme k jádru oné „čaputovské beznaděje“. Panu Václavu Klausovi je blízký jedinec, s nímž před obrazovkami televize vedl vášnivé debaty, s nímž se od parlamentního pultíku navzájem obviňovali ze všech možných zločinů, aby si po vypnutí mikrofonů a kamer padli do náruče. Rivalové „devadesátek“ v sobě našli zalíbení natolik silné, že se klidně propůjčili k odporné lži o nacistické minulosti manželky pana Schwarzenberga (zde) či k vzájemnému povolebnímu pochlebování. A k údivu či zklamání pana Klause zvolili Slováci kohosi, komu jsou podobné praktiky proti mysli, kdo nepotřebuje dennodenní sebeprezentaci. Kdo si uvědomuje, že Slovensko je především parlamentní demokracií a nikoli prezidentským státem typu Francie či USA. To, že v současné době máme dvě politické linie, jež jsou výrazně odlišné, je absurdní anomálie, která poškozuje naši zem v očích našich spojenců a znejišťuje naše postavení v euroatlantických strukturách.

C.G.Jung definoval ve svých dílech archetyp moudrého starce. Člověka, který již nepotřebuje přesvědčovat ostatní o své pravdě, který tiše poodstoupí, protože ví, že jeho čas již vypršel, a v klidu a s rozvahou sleduje dění okolo sebe, aniž by těm mladším udílel nevyžádané rady.

Je totiž docela možné, že nastupující generace, která bude žít v době prosté politických dinosaurů, ony rady opravdu nepotřebuje a „čaputovskou beznaděj“ bude naopak považovat ve srovnání s érou pana Václava Klause za mnohem lepší, slušnější a hlavně „svou“.