Už to vypadalo na nekonečnou nudu. Přes dva roky jsme zde měli vládní koalici bez vážnějších kauz, které by si koledovaly o rozbouření veřejného mínění. Poslední týdny přinesly hned dvě, týkající se dvou nejsilnějších stran.

Obě se vážou k minulosti. Farmu Čapí hnízdo vlastnili rodinní příslušníci Andreje Babiše a čerpali na ni prostředky z evropských fondů v době, kdy se majitel Agrofertu prolínal s politikou jen v roli byznysmena obchodujícího se státem.

Smlouva se Zdeňkem Altnerem, jenž sociální demokracii pomohl vysoudit Lidový dům a pak se domáhal bezmála půlky království a princezniny ruky k tomu, zase byla podepsána v druhé půlce 90. let Ivo Svobodou a Milošem Zemanem.

Andrej Babiš zvolil kombinaci mlčení a Plzákovy taktiky „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. A když už musel s pravdou ven, v závěru sněmovního projevu, kde napadl řadu osob, jež mu druhdy pomáhaly nahoru a dnes jej vidí kriticky, uvedl, že jen chránil rodinné příslušníky.

Zahrál šikovně na city a veřejnosti zopakoval, jak se všichni proti němu spikli. Z obviněného se stal žalobce a preference ANO se zahýbaly zatím jen o jednotlivá procenta.

Bohuslav Sobotka na to šel opačně. Nejprve konstatoval, že ČSSD rozsudek nad dluhem Altnerovi respektuje, zaznělo také hrdě, že se s ním strana vyrovná. Pak přišla fáze mlčení a teď nám právníci sociální demokracie vysvětlují, že ani přes pravomocný verdikt není kam spěchat a jako první budou uspokojováni četní věřitelé pana Altnera.

Strana mezitím připravila úsporná opatření ve výši zhruba 55 milionů ročně, která se záhy setkala s nesouhlasnými reakcemi v regionech. Víc nám brzy řeknou sociologové, ale mám pocit, že rychlá proměna oranžové pokory a ochoty ve vzpurnost může část voličů nazlobit.

Zvlášť když si vybaví, že délka soudů a nekompromisní rozsudky zkomplikovaly život už nejednomu z nich – a podvolit se museli. Je přinejmenším riskantní očekávat, že se občanů zmocní lítost a povědí si: „Ta strana, která se zásadně podepsala na podobě legislativy a stavu soudnictví, si takový osud nezaslouží.“

Nacházíme se v éře politických rozhodnutí v přímém přenosu. Jakýkoli krok postrádající eleganci může ovlivnit veřejné mínění bez ohledu na jeho soulad či nesoulad se zákonem. I v případě, že by vyšetřovatelé konstatovali, že se Babišova firma dopustila dotačního podvodu, měl by šéf hnutí ANO slušnou šanci se před fanoušky obhájit. Zvlášť, jsou-li nenároční a ve svém oblíbeném politikovi vidí spasitele, jenž nás zbaví prohnilého systému.

A naopak: I kdyby se postup ČSSD při řešení dilematu, jak zároveň zaplatit, ale zůstat skoro 350 milionům nablízku, ukázal být v souladu se zákonem, pocit, že nejsilnější vládní partaj chytračí, nebo se dokonce spoléhá na jakousi protekci, může její stoupence, kteří v sobě nemají tolik bezmezné víry jako ti Babišovi, znejistět.

Lídrovi ANO pomáhá také loajalita členů hnutí. I poměrně samostatné osobnosti jako ministr spravedlnosti Pelikán nebo europoslanec Telička se tváří, že nemají důvod Babišovi nevěřit. Zato v sociální demokracii se již rozebírá, kdo může za to, že nebyly Altnerovy pohledávka řešeny dřív, a proč se chystá přísné šetření v položce A a nikoli B.

Můžeme to přičíst na vrub slabé disciplíně v ČSSD stejně jako pokusům obrátit ostří proti předsedovi Sobotkovi, když už se známý pokus o povolební převrat nepovedl.

Babišovi čápi tak mohou co nevidět ze zřetele voličů uletět, kdežto kukaččí vejce v Lidovém domě může Sobotkově družině ještě pěkně zavařit.