POLITIKA: Byznys dobývá politiku
Tak dlouho se, mimo jiné v souvislosti s korupcí, hovořilo o splývání světa politiky se světem byznysu, až se stalo fenoménem těchto voleb.
Vztah ODS k „pražským podnikatelským elitám“ se znovu potvrdil ve volební sobotu ve Žlutých lázních. Pánové Hrdlička, Janoušek, Rittig a spol. patrně nevysublimují s klikou primátora Béma. A s ústeckým kmotrem Alexandrem Novákem si nedávno dala schůzku i pravá ruka „čistého“ Nečase, senátor Alexander Vondra. O stycích politiků ČSSD, zejména regionálních, s vyslanci byznysu toho moc nevíme, nulové však taky určitě nebudou.
Zprávou jako z jiného světa pak bylo minulý týden oznámení o desítkách miliónů, které Zdeněk Bakala, majitel nejen společností vlastnících OKD, ale také např. Hospodářských novin a Respektu, rozdělil mezi ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Jeho mediální pomocníci se sice pokusili vytvořit mlhovou clonu radostí nad miliardářovou transparentností (ovšem časem bychom se o jeho velkorysosti z účetnictví partají stejně dozvěděli), ovšem nerozptýlili minimálně dvojí podezření související s kauzou nájemníků bytů OKD, usilujících o zisk obývaných nemovitostí do vlastních rukou za zvýhodněné podmínky, jak druhdy pan Bakala sliboval. U TOP 09 se blízkost s Bakalou jen potvrdila. První místopředseda Kalousek už za svého ministrování na financích (které byly „kontaktním“ bodem státu se Zdeňkem Bakalou v dané kauze) ochotně využíval služeb právní kanceláře, která paralelně pracovala pro Bakalu. Jen je pozoruhodné, že i tak opatrný politik jako Miroslav Kalousek se před volbami nechal unést k výroku, že pan Bakala žádné peníze TOP 09 nedal a nedá. Věci veřejné překvapily ještě více. Ve volební kampani rovnou slibovaly nájemníkům zastání. Dnes víme, že tyto sliby spolufinancoval pan Bakala. Stali jsme se svědky dalšího kuriózního pokusu o perpetuum mobile?
Odhlédněme ale od konkrétních případů a podívejme se z nadhledu – a s jistým pochopením - na pokus byznysu proniknout do politiky prostřednictvím nových stran.
Zlé jazyky tvrdí, že Věci veřejné jsou pouze přidruženou politickou výrobou jedné firmy a několika blízkých podnikatelů. Poslancům VV nezbude než nevěřící Tomáše přesvědčovat každým svým hlasováním…
Standardnější ukázkou nepsané aliance politiky a byznysu by mohla být TOP 09. Strana si notuje s Hospodářskou komorou či Svazem průmyslu, osobnosti z podnikatelské branže postavila i na kandidátní listiny. Místopředseda TOP 09 Jaromír Drábek je čestným prezidentem Hospodářské komory, exministr financí Kalousek sklízí poklony byznysmenů, partaj podporuje i úřednický správce státní pokladny Eduard Janota. Svůj program TOP 09 představuje jako realistický a nepodbízivý, ODS jej má za „pravicový populismus“ a někteří levicoví glosátoři mu dali název „Sedřeme z vás kůži“.
Kdyby měla TOP 09 chuť, mohla by například kopírovat ctihodnou německou FDP. Tato liberální formace je zhusta popisována coby „strana (velko)kapitálu“, dokonce i šlechtice měla léta za ikonu – hraběte Otto von Lambsdorfa. Zatím sice TOP 09 akcentuje svůj konzervatismus a i občanské demokraty ostřeluje zprava, nicméně časem může zjistit, že bez tradicionalistických pohledů na život (na registrované partnerství, potraty či eutanazii) dokáže zvlášť ve městech ulovit ještě více příznivců.
Nemusíme s programem a politikou TOP 09 souhlasit, leč samotný fakt, že zde máme subjekt, který lze s klidným svědomím označit za reprezentanta podnikatelských zájmů, působí sympaticky. Srovnatelně transparentní je vztah sociální demokracie k odborovým svazům: zájmy a názory mají převážně shodné, známé jsou též personální průniky. Nazvat ČSSD a TOP 09 prodlouženou rukou odborů, respektive byznysu by bylo přehnané a obě strany by nejspíš protestovaly, nicméně jejich „techtle-mechtle“ asi nikdo nezpochybní.
Událostí završené parlamentní éry byl nezvykle vysoký zaznamenaný počet jednotlivých poslanců, kteří se vymkli kontrole svých stran. Nešlo jen o přeběhlíky, ale také o ty, co v konkrétních hlasováních pomáhali roztodivným lobbistickým partám. Pokud v nastávající sezóně - na jejímž začátku jasně vidíme, že hospodářská krize nekončí a ekonomická a sociální témata ještě výrazněji ovládnou veřejný prostor - budou zákonodárci disciplinovanější a „kdo za koho kope“ poznáme i na úrovni celých stran, půjde o příjemnou změnu.