Chystané změny ve správě daní míří správným směrem, ovšem kdyby...

1. Česko nemělo nejvyšší náklady na výběr daní v rámci celé EU, a to 1,30 Kč na vybranou stokorunu, zatímco srovnatelné Estonsko, co do poměru přímých a nepřímých daní na daňovém inkasu i úspěšnosti vymáhání, na inkasovaných sto eur pouhých 15 centů, což je skoro 9x méně.

2. Změnu provázelo rasantní snížení počtu zaměstnanců daňové správy, zatímco ta neustále nabírá nové a nové lidi a v počtu kontrolorů a kontrolorů kontrolorů, v přepočtu na počet daňových subjektů, opět držíme evropský prim. Vedle toho v historických budovách v Letenské ulici a jinde sedí dva tisíce úředníků samotného ministerstva financí

Obdobné je to např. s počtem policistů na sto tisíc obyvatel, který patří v Česku k nejvyšším v rámci států OECD a neustále se přijímají noví a noví policisté za situace, kdy výrazně klesá nápad kriminality i narušování veřejného pořádku. Výmluvou jsou hypoteticky hrozící bezpečnostní rizika v souvislosti s migrační krizí, která se však Česka téměř nedotýká a ani v dohledné budoucnosti dotýkat nebude. Nárůst represivního aparátu umožňuje mediálně podporovaná psychóza ohrožení migrací, kterou Češi dávají v průzkumech na prvé místo, přestože se jedná v podstatě jen o virtuální realitu. Represívní aparát je spíše politicky zneužíván proti vlastním občanům.

I v počtu soudců na sto tisíc obyvatel jsme s 29 soudci evropským rekordmanem, když evropský průměr je kolem 15.

Připočteme-li k tomu nedávný strmý nárůst počtu státních úředníků ve všech resortech v souvislosti se zaváděním služebního zákona, vychází nám, že Česká republika je jedním velkým byrokratickým molochem a jeho potřebné zeštíhlení je v nedohlednu; naopak stát a municipality nabírají stále více a více úředníků i ostatních zaměstnanců na úkor soukromých firem, které pro ně řadu obslužných činností dosud vykonávaly. S ohledem na minimální mzdy za ostrahu a úklidové práce se tak opticky snižují průměrné mzdové náklady na jednoho zaměstnance, jejichž výše by u čistě úřednických pozic jinak vzbuzovala nevoli veřejnosti. Od dob totality přežívající nedůvěra státního aparátu ke svým občanům, podezřívání každého ze všeho, špiclování a strmý nárůst policejních odposlechů tak Českou republiku spíše vzdaluje liberálně demokratickému prostředí, ke kterému jsme po listopadu chtěli směřovat. Smutná perspektiva!

Autor je publicista