Po každém zveřejnění průzkumů stranických preferencí začnou média, s politology v zádech, spekulovat, odkud kam se přelévá přízeň voličů. Poslední průzkumy společností STEM a SC&C sice přinesly překvapení v podobě nárůstu preferencí Strany zelených, ale jen krkolomně se spekulovalo, komu vlastně zelení hlasy přebrali. Jedni tvrdili, že je to na úkor levicových stran, protože zelení jsou alternativou pro levicového voliče, druzí se zase přikláněli k variantě získávání hlasů sympatizantů pravice.

Jasno do tohoto rébusu přinesly až výsledky únorového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Nutno poznamenat, že tato agentura je autorovi nejbližší, protože na rozdíl od dvou výše zmíněných společností s ručením omezeným je CVVM ústavem Akademie věd, takže působí věrohodněji (možná bychom mohli říct podstatně věrohodněji). Netřeba jistě připomínat, jak často je STEM, lépe řečeno jeho šéf Jan Hartl, podezírán, že svými výzkumy nahrává ČSSD. To byla ale malá odbočka. Podíváme-li se na únorové výsledky CVVM a porovnáme je s předcházejícím měsícem, zjistíme, že se pouze u dvou stran výrazně změnily preference. ČSSD si pohoršila o čtyři procenta a o stejný díl si polepšila Strana zelených. Preference ostatních stran se téměř nezměnily, procenta nerozhodnutých a nevoličů jsou stále stejná. Přiznám se, že mě zisk zelených na úkor sociální demokracie nepřekvapil. Spekulacím o tom, že by Strana zelených lákala pravicové voliče, jsem nikdy nevěřil.

Strana zelených připomíná rozdvojenou osobnost. Před pravicovými voliči by se nejraději prezentovala jako pravicová alternativa, pokud se ale snaží lákat voliče ČSSD nebo komunistů, tváří se, že je právě pro ně ta jediná možnost. Nedávno jsem v jednom článku četl názory několika krajských lídrů Strany zelených a ani oni nebyli schopni se shodnout, kam v politickém spektru svoji stranu zařadit. Vtip je v tom, že tato rozpolcenost nevyplývá z neznalosti, ale je záměrem. Zelení zkrátka lákají nerozhodnuté nebo nespokojené voliče. Nejčastější hesla, která můžeme slyšet od Martina Bursíka jsou „nový styl politiky“ nebo „udělat vítr v parlamentu“.

Průzkum CVVM jasně ukázal, že se Bursíkovi a spol. podařilo přetáhnout významnou část voličů sociální demokracie. Zelení odmítají rovnou daň, chtějí si posvítit na hypermarkety, prosazují rovná práva žen a ve svém programu nezapomněli dodat, že spoléhají i na seniory. Co víc si může nespokojený volič ČSSD přát? Straně zelených se tak za poslední tři měsíce podařilo s minimálním úsilím zdvojnásobit preference. Stačilo se jen prezentovat jako ta nejlepší alternativa a čekat, kdo jim nespokojené voliče přihraje. Po nástupu Jiřího Paroubka sice preference ČSSD prudce stouply, ale ukazuje se, že to nebylo jeho zásluhou. Voliči spíše ocenili, že ve straně, zmítané korupčními skandály, došlo ke změně. Dnes už jim ale znovu začíná docházet trpělivost. Buldozer Paroubek, za vydatného přispívání talentů typu Jandák nebo Rath, tak úspěšně hrne voliče do náruče zelených.