Lidovci jsou sice stoletou stranou, druhou nejstarší po sociální demokracii, přesto jim to v novodobé historii vždy víc slušelo, když nehráli sólo a spolupracovali s jinými.

Třeba ve Čtyřkoalici s Unií svobody, Občanskou demokratickou aliancí a Demokratickou unií na přelomu tisíciletí. Nebo když se pokoušeli o společnou kandidaturu do Poslanecké sněmovny se Starosty a nezávislými v roce 2017.

Tento projekt sice nevyšel a KDU-ČSL na jeho destrukci doplatila jen chabým volebním výsledkem, ale z nálad ve společnosti šlo vyčíst, že zde je poptávka po politicích a stranách ochotných táhnout za jeden provaz.

V posledních měsících lidovci o integraci pravice hodně mluví, ale praktické činy, naposledy směrem k volbám do Evropského parlamentu, předvádí spíš TOP 09 a STAN. Šéf poslanců topky Miroslav Kalousek si dokonce uvědomuje, že jeho jméno může být pro partnery problém, a nabízí úkrok stranou.

Lidovecká představa integrace je specifická. Potřebují být jejím středobodem. „My jsme dnes integrující, konzervativní středopravicovou silou,“ pochlubil se v rozhovoru pro Aktuálně.cz nový předseda Marek Výborný. Doložit to ale může leda evropskou kandidátkou, na níž přizvali Konzervativní stranu, Českou korunu a Evropské demokraty-SNK, tedy strany s minimálním vlivem.

O větší sousto lidovci stojí, ale netroufají si na ně. Stále víc například zmiňují svoji blízkost ODS. Na otázku, zda je možná společná kandidatura do Sněmovny, však Výborný odpovídá, že se tím nezabývá, poněvadž volby budou až za dva a půl roku. Na to se dá jen namítnout, že jedním z důvodů krachu tandemu se Starosty bylo kvaltování na poslední chvíli.

Lídr ODS Petr Fiala na brněnském sjezdu KDU-ČSL vystoupil mimořádně vstřícně, skoro jako při námluvách. Uctiví byli i další hosté, ale na Fialovu vřelost neměli.

První místopředseda STAN Vít Rakušan lidovcům nabídl, aby dál byli přáteli, a předseda TOP 09 Jiří Pospíšil hovořil o potřebě bloku, který doma porazí Andreje Babiše, a v Evropě se postará o silnou pozici lidovecké frakce a pokud možno i o lidovecky zbarvenou Evropskou komisi.

Starostům a topce ale škodí pocit lidovců, že jim jedni i druzí svého času ublížili. Navíc je považují za liberály, což příliš nezapadá do současné vyhraněně konzervativní stylizace KDU-ČSL.

Kolik je u nás ale skalních konzervativních voličů? A kolik z nich bude ochotno vsadit na partaj balancující nad propastí? Vždyť vůbec není jisté, že by lidovci překročili pětiprocentní hranici. Marek Výborný to chápe, a proto již ve svém kandidátském projevu slíbil hledat nové Petry Pitharty a Zuzany Roithové, tedy osobnosti, kterým by se KDU-ČSL otevřela.

Jenže nezávislé osobnosti jsou často liberálního ražení. Když Josef Lux kdysi Pitharta s Roithovou, ale i Martina Bursíka či Jana Sokola oslovil, schválně se vydal do středových vod mezi tváře, jejichž spolupráce s lidovci byla dosud nepředstavitelná.

Dvakrát se ale do stejné řeky vstoupit nedá, kromě toho se nezdá, že by Výborný pomrkával po volnomyšlenkářích. Před zvolením avizoval, že pár personálních tipů má. Ale mlčí o nich i po zvolení.

Historické strany se staršími členy mají přirozenou nedůvěru ve slučování či vytváření volebních stran zastiňujících jejich původní značku. Chce-li však KDU-ČSL posílit svůj význam, volnější či těsnější integraci se nevyhne.

S pravicovou ODS může coby převážně moravská strana hrát druhé housle v tandemu po vzoru německých CDU/CSU, se středovými subjekty může navázat na Čtyřkoalici. Zůstat samotná či jen obklopená trpaslíky je však pro KDU-ČSL krajně riskantní.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus