Nejsem si jistý, zdali si někdo dává práci poskládat dohromady jednotlivé zprávy o bezpečnostním posilování České republiky publikované v rozpětí několika posledních měsíců. Možná jsem do určité míry paranoidní, možná příliš hledám konspirace. Nicméně mě nedávné zprávy naplňují velmi nepříjemnými obavami z budoucího vývoje.

Mluvím o eskalaci konfliktu na Ukrajině do celoevropského či celosvětového měřítka. Jsem bytostně přesvědčen, že obě velmocenské strany konfliktu (ano, obě – NATO s EU a Rusko) nás, občany potenciálních nárazníkových republik, silně propagandisticky masírují. Pokud však člověk sleduje pouze mainstreamová média, nabývá převažujícího dojmu, že by se náš stát měl připravit na možnou ruskou agresi. Koneckonců, tuto mediální masáž do značné míry kopíruje i veřejné mínění. Realita ale, jako vždy, odráží obě strany téže mince, nejen jednu.

Za minulého režimu se říkalo „kam Rus šlápne, tam sto let tráva neroste“. Obávám se, že pokud se podíváme na „bezpečnostní akce“ posledních let v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Egyptě, Tunisku, Libyi, v Gruzii či na Ukrajině, kde byla realizována otevřená nebo skrytá podpora ze strany Spojených států, platí toto pořekadlo dnes bohužel také o USA. Rozvrácení stabilních (ač třeba autoritářských) režimů bez určení toho, co bude dále následovat, se nejeví jako rozumná taktika. Na druhé straně lze stejně tak v postupu Ruska vysledovat mnoho problémových kroků (např. anexe Krymu či lhaní prezidenta Putina o přítomnosti ruských vojáků na poloostrově, znevěrohodňující tak celé ruské počínání). Ponechávám tedy i sám pro sebe bez odpovědi, která strana nese větší vinu za eskalaci současného konfliktu.

Zkusme si však do jedné řady poskládat zmiňované zprávy posledních dní o chystaných krocích v České republice:

1. Povinné odvody.
2. Přísaha věrnosti nejen vlasti, ale i spojencům (tedy NATO).
3. Rušení trvalé adresy odlišné od místa bydliště (zřejmě aby bylo možné hledané osoby, například brance, rychle najít).
4. Možnost nasazení branců v zahraničí.
5. Rozhodnutí o navýšení státních hmotných rezerv - potravin.

Také vám zde něco nevoní? Je to dohromady pouhou náhodou nebo mají jednotlivé body bližší souvislost? Musím i zde poznamenat, že můj odpor proti uvedeným krokům, ať jednotlivě mají či nemají vojenskou souvislost, není o žádném antivlastenectví, zbabělosti bojovat a podobně. Srovnávám to s rozdílností situace českých občanů - vojáků v roce 1914 (vnucená válka) a v letech 1938-1939 (agrese zvenčí).

Bylo by jistě velmi přínosné sledovat, zda obdobné kroky nepodnikají také ostatní země regionu. Pokud se podobná příprava děje i u našich nejbližších sousedů, mé obavy to jen posiluje. Obranu své země, města, domu a především své rodiny považuji v případě vnější agrese za samozřejmou. Zde se ale možná začíná příprava na zcela opačnou akci, která je - minimálně zčásti - výsledkem ofenzivní snahy o rozšiřování sféry vlivu také ze strany Západu. Tomu asistovat odmítám.

Zdá se tedy, že jsme svědky jistých předválečných signálů. Stále však pevně doufám, že se mýlím a že mé obavy jsou ve výsledku zbytečné.

Autor je člen Republikového výboru Svobodných