Ještě v pátečních novinách se na nás usmívá mezi ministry i prof. Bedřich Moldan, přírodovědec se širokým interdisciplinárním záběrem a mimořádnými organizačními schopnostmi, který se problematikou životního prostředí zabývá od sedmdesátých let.

Překládal a samizdatově vydával zahraniční odbornou literaturu, založil Ekologickou sekci Biologické společnosti při ČSAV, ve které v roce 1984 byla zpracována známá zpráva o stavu životního prostředí u nás a protože se ji podařilo dostat do zahraničí a vysílala ji Svobodná Evropa, působila u nás jako bomba. V prosinci 1989 založil Ministerstvo životního prostředí, stal se jeho provním ministrem, vzal si sebou další odborníky z Ekologické sekce do vedoucích funkcí a proto mohl ihned převzít nejdůležitější kompetence a rychle prosadit již za totality připravené zákony, které do roka vedly např. k neuvěřitelnému snížení emisí oxidu siřičitho o více než 90%. Po roce byl odvolán na základě nařčení ze spolupráce s StB, které se vzápětí ukázalo být falešné, takže zůstal poslancem ČNR do konce volebního období, ale přesto se do ministerské funkce už nevrátil.

Vzhledem ke své mimořádné odborné kvalifikaci byl jmenován ředitelem Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a hlavně se stal předsedou nebo členem celé řady komisí OSN i EU. Myslím, že u nás nemáme tak všestranně vzdělaného a mezinárodně uznávaného odborníka, jako je on.

Vzhledem k tomu, že byl po řadu let stínovým ministrem životního prostředí ODS, samozřejmě se očekávalo, že bude navržen na ministra. To platilo až do pátečního poledne, kdy návrh ministrů nesl pan premiér Topolánek panu prezidentovi a místo prof. Moldana se něm náhle ocitl zcela neznámý Petr Jan Kalaš, technik specializovaný na emise skleníkových plynů, žijící od roku 1968 ve Švýcarsku, poradce Světové banky.

Odmyslíme-li si nesrovnatené kvalifikace, musíme se při nejmenším pozastavit nad způsobem, jak byla tato dvě jména během několka minut vyměněna.