Když se dva perou, směje se většinou ten třetí. Přesně v duchu tohoto rčení dopadl výběr eurokomisaře za Českou republiku před zhruba pěti lety. Souboj kandidáta sociální demokracie Vladimíra Špidly s adeptem ODS Alexandrem Vondrou nakonec vyhrál Štefan Füle.

Vyostřený střet tak skončil kompromisem. Podobně může dopadnout souboj o post českého eurokomisaře i po letošních volbách do Evropského parlamentu. Premiér Bohuslav Sobotka by rád v tomto křesle viděl bývalého ministra financí Pavla Mertlíka. Jeho osoba by podle něj měla zaručit, že země získá oblast, která bude zaměřena na ekonomiku a bude patřit tudíž k významnějším.

V souvislosti s možným zaměřením nového eurokomisaře se objevily mimo jiné spekulace o tom, že by na Českou republiku mohl zbýt post mající v kompetenci dejme tomu mnohojazyčnost. Což je oblast, která není považována za prestižní, na rozdíl například od sféry daňové a celní unie, nebo hospodářství a měny, případně vnitřního trhu a sektoru služeb.

Premiér Bohuslav Sobotka vytažením Mertlíkova jména dává najevo, že sociální demokraté disponují silným kandidátem, s jehož pomocí by se Česká republika mohla dostat k prestižnímu postu.

Nutným, nikoli však jediným, předpokladem k tomu je nominace konkrétního člověka. Na něm se musí shodnout vláda. V ní nejsou pouze sociální demokraté, proto zmiňovaný předpoklad zatím není naplněn a delší dobu být nemusí.

Představitelé hnutí ANO se totiž netají tím, že rovněž oni mají svého kandidáta. Měl by jím být Pavel Telička, což také není neznámé jméno. Naopak v Bruselu se jedná o povědomou personu. Byl členem vyjednávacího týmu při vstupu země do Evropské unie. Krátce už působil jako eurokomisař a v unijním zákulisí se rovněž pohyboval jako lobbyista.

Vláda proto může jen obtížně rozhodnout o tom, koho nominuje do Evropské komise, aniž by předtím došlo k dohodě mezi sociální demokracií a hnutím ANO. Nepodaří-li se ji dosáhnout, může mít Česká republika problémy dodat včas do Bruselu potřebné jméno. To by zároveň výrazně omezilo prostor pro zákulisní vyjednávání o zisku skutečně významného postu v rámci komise. Česká republika nemá dopředu určené místo a záleží na diplomatických schopnostech, jaký post její kandidát skutečně obsadí.

Před volbami nelze očekávat vzájemnou vstřícnost nejsilnějších vládních stran. Po volbách se snad dohodnou na konkrétní osobě, která by nebyla v Bruselu do počtu a měla šanci se prosadit do přinejmenším stejně významného postu, jaký zastává současný eurokomisař Štefan Füle.