Zdá se, že atmosféru předčasných voleb určí souboj Zeman versus Kalousek

Po hlasování o důvěře v Rusnokův kabinet, při němž kromě vlády nezískala důvěru ani avizovaná "stojednička", se Česká republika začala plnou parou řítit k předčasným volbám. Avšak pozor - na co se vlastně dá spolehnout? Dokud se sněmovna nerozpustí a prezident volby nevyhlásí, nelze je považovat za věc jistou, pouze za pravděpodobnou. Okamžitě se však vyrojily spekulace, pro koho jsou předčasné volby výhodné, kdo v nich může uspět a kdo pohoří. Nicméně těžko vytvářet přesnější prognózy, když zatím nevíme, o kom, o čem, s kým a proti komu nakonec volby budou.

"Demokracie je diskuse," říkával Masaryk. Bohužel, v praxi jde spíše o překřikování trhovců, byť zmodernizované metodami politického marketingu. Základem úspěchu není kvalita vlastního zboží, ale nalezení nepřítele, bubáka, kterým lze vystrašit dostatečný počet voličů. Všichni (úspěšní) politici tudíž užívají osvědčený vzorec: "Toto je zlý drak a já jsem váš svatý Jiří."

Skoro žádný bubák není úplně umělý, téměř každé strašení má nějaký ten "reálný základ", nicméně ve volebních kampaních se bubáci a draci zpravidla hodně přifukují a přibarvují. A naopak, objeví-li se na obzoru opravdu nebezpečný netvor, například Adolf Hitler, namísto mobilizace následuje chlácholení, apely na "zdravý rozum" a varování před "zbytečnou hysterií". Zdravý rozum nad tím při zpětném pohledu zůstává stát.

Propukne-li kampaň naplno, všichni politici též začnou do omrzení opakovat mantru: "Koalice se uzavírají až po volbách." Tedy občas, k překvapení voličů, mentálně stále dlejících v mobilizačních zákopech a vnímajících volby jako armagedon, i s bubáky.

Je-li proto někdo v politické kampani tematizován jako hrozba, vůbec to nemusí znamenat, že žádné nebezpečí nepředstavuje, avšak reálná nebezpečnost daného individua (či kolektivu - strany) se patrně bude od obrazů z kampaně přece jen poněkud lišit.

V polovině srpna se zdá, že nadcházející volby určí souboj Miloš Zeman kontra Miroslav Kalousek. Prezident označil exministra financí za hlavní "nestvůru" v projevu ve sněmovně před hlasováním o důvěře pro Rusnokův kabinet. A takřka souběžně se objevily billboardy jeho Zemanovců s heslem "Stop Kalouskovi". Miroslav Kalousek, kterému se splnil jeho velký sen, na jehož uskutečnění léta usilovně pracoval: ODS je polomrtvá a vůdcem pravice je on, naproti tomu portrétuje Miloše Zemana jako Vladimira Putina. (Karel Schwarzenberg ve stejném duchu jako prezidenta "samoděržavného".)

Ovšem nevedou Zeman i Kalousek tak trochu minulou válku? Lze skutečně i teď evokovat zimní prezidentskou kampaň a očekávat od ní podobné efekty? V boji o Hrad Zemanovi mobilizace proti Kalouskovi pomohla, ale to drak Kalousek seděl ve sluji na ministerstvu financí. Nyní bude nutné kampaň zaměřit proti návratu již vypuzeného démona na místo činu (nebo proti údajným důsledkům jeho řádění), což je z hlediska mobilizace vždy těžší. Navíc nástup Rusnokovy "prezidentské vlády" zásadně otočil role.

U moci je levice, pravice se ocitla v opozici. Politické síly napojené na Hrad a na Rusnoka (již jen tím, že hlasovaly pro jeho vládu) se tak v kampani budou muset pochlubit i nějakými vlastními vládními úspěchy. Zvláště proběhnou-li volby až někdy v listopadu. Vždyť kdopak si v podzimních plískanicích vzpomene, že tu ještě na jaře vládl nějaký Petr Nečas? Dnešní společnost, orientovaná takřka výhradně na přítomnost, pro niž jsou dějiny synonymem pro minulý týden a pojem budoucnost jednoduše splývá s týdnem příštím, může na podzim Petra Nečase vnímat jen jako poněkud trapnou postavu ze seriálu, který se už nevysílá.

Miroslav Kalousek sice na diváky čeká i v nové sérii, nicméně v pozměněné úloze. A v Miloši Zemanovi získal nyní nepřítele z hlediska potřeb kampaně "bezpečnějšího", neboť soupeř už půl roku bačuje na Hradě -drží funkci - a ani Rusnokova vláda asi nezůstane u pasivního udržování státu v chodu.

Ovšem uvíznutí ve vyjetých kolejích minulé války hrozí i Miroslavu Kalouskovi. Případná snaha evokovat prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga je nejspíše předem odsouzena k nezdaru. Prostě nevstoupíš dvakrát do téže řeky, a parlamentní volby jsou navíc jiná řeka. Miroslav Kalousek se patrně bude muset přestat schovávat za knížecím maskotem a chtě nechtě nastoupit do boje jako hlavní lídr. Anemusí být bez šancí. Právě na jeho osobě lze pěkně ilustrovat, nakolik je politika kontextuální záležitost.

Tváří v tvář hrozivé příšeře lidé rytíři, jenž se na jejich obranu postaví, snáze odpustí podezření z lapkovství, o sklonech k alkoholismu ani nemluvě. Zkrátka, čím více se bojíme cizích, tím spíše odpouštíme svým. Jako generál "občanského protizemanovského tábora" může Miroslav Kalousek atakovat dejme tomu hranici třetiny hlasů, kdyby však sjednocené levici velel Bohuslav Sobotka, bude Kalousek ve stejné roli rád za deset patnáct procent. Sobotka holt není vlk, a ovce z potenciálního stáda by se tak Miroslavu Kalouskovi snáze rozutekly k zeleným, lidovcům, k modré paní Mirce a podobně.

Dostane-li podzimní politický zápas výše naznačenou podobu, způsobí to samozřejmě značnou deformaci politické scény, racionální debatu o problémech daní, zdravotnictví nebo školství vytěsní komiksová poetika. Avšak boj se Zemanem jako hlavní téma pravice vyvolá též minimálně jeden pozoruhodný paradoxní efekt: hrozí-li skutečně trvalý nástup poloprezidentského režimu, pravicová protizemanovská kampaň mu může vitálně napomoci k životu. Právě ona totiž přinutí zejména sociální demokracii, aby se ještě více přitulila k Hradu a spojila levicová témata s politickými plány prezidenta. Ale lavina poháněná touto logikou se patrně již utrhla a nic ji nezastaví, zvláště když Miloš Zeman a jeho mocenské choutky zdaleka nejsou papírovým strašákem nebo vydlabanou halloweenskou dýní se svíčkou uprostřed.

LN, 12.8.2013