Česká vláda se v pondělí zabývala mimo jiné tvrdým brexitem a jeho možnými dopady na ČR a riziky plynoucími z technologií čínské firmy Huawei. Obojí si zasluhuje pár kritických slov vnějšího pozorovatele.

Tzv. tvrdý brexit je v těchto dnech permanentním strašákem, který vyskakuje na obyvatele celé Evropy ze všech stran. Mediální a politický mainstream a všemožní tzv. experti líčí hrůzy, které prý pro tvrdém odchodu Británie bez dohody nastanou na všech stranách. Tvrdí, že vše přestane platit, všude vyvstane hradba neprůchodných cel, všichni ztratí práci, vše, co platí, spadne pod stůl, dokonce ani jízdní řády prý nebudou platit.

Všichni zamlčují, že dnes je Británie s EU plně kompatibilní a že datum brexitu znamená pouze možnost pro Brity začít svou zemí od EU v některých oblastech postupně vzdalovat, a to tam, kde to pro sebe budou považovat za výhodné. Rozhodně však není v lidských silách ze dne na den totálně změnit a předělat všechna pravidla a předpisy, které dnes k vzájemné spokojenosti existují. Britským zájmem nemůže být zkomplikovat si život bezhlavou okamžitou změnou zaběhlých pravidel, postupů a procedur. Toto nebezpečí hrozí reálně pouze ze strany Bruselu, jehož papaláši, místo aby vyvodili politickou odpovědnost za fatální selhání své politiky a zjevnou krizi, do níž EU přivedli, se chtějí vzpurným Britům mstít a zastrašovat ostatní potenciálně neposlušné. Tvrdým brexitem se EU může poškodit pouze sama. Proto se nenechme strašit a vyžadujme odpovědnost těch, kteří Unii dnes vedou.

Kauza Huawei je příkladem totální neprofesionality našich orgánů. Skutečnost, že dnešní informační technologie otevírají velké možnosti pro špionáž a bezpečnostní hrozby zcela netušené povahy, je dávno známá. Stejně tak je jasné, že ti, kteří je vyrábějí, jsou všude na světě předmětem zájmu zpravodajských služeb svých i cizích zemí. Dávno všichni víme, že vše, co prochází internetem, je někomu přístupné, že vše může být potenciálně předmětem útoku. Problémem dneška však nejsou technologie ani konkrétní firmy. Naše soukromí je již dávno nenávratně ztraceno.

Dnešním problémem je to, že znovu vstupujeme do éry globálního soupeření dvou supervelmocí - tentokrát USA a Číny. To by mělo být našim politikům i expertům na informační bezpečnost dávno jasné a měli by podle toho diskrétně jednat v souladu se zájmy země. Nepochybně všechny IT technologie jsou potenciálně nepřátelsky zneužitelné, ale těžko to jejich výrobcům může být věrohodně prokázáno. Naopak je velmi snadné zaplést se v této souvislosti do nákladných arbitráží a soudů nebo do diplomatických rozmíšek. Varování a doporučení specializovaných bezpečnostních agentur vládě mají být proto diskrétní a neveřejná a případná opatření promyšlená a racionální. Je třeba zachovávat na jedné opatrnost a snižovat rizika a na druhé se nestát pěšáky v globálním hašteření těžkých vah. Nic z toho se však u nás v této věci evidentně neděje a proto ani takovou bouři ve sklenici vody, jako je kauza Huawei, nejsme schopni přečkat bez sebepoškozování.