Aféra kolem odchodu Michala Pohanky z poslaneckého klubu ČSSD, která vypukla ve středu a skončila v pátek dezertérovým smírem s Jiřím Paroubkem, působí pěkně zamotaně. Svými nenadálými zvraty připomínala crazykomedii s kriminální zápletkou: divák se do poslední chvíle nedozví, zda jsou v pozadí všeho tajné služby, lidé z podsvětí nebo jen přebujelá fantazie aktérů.

Spouštěcím mechanismem se stalo tajně pořízené a v reportáži televize Nova odvysílané video, v němž se budišovský starosta Péťa, mezitím uvězněný a trestně stíhaný, o Pohankovi pochvalně zmiňuje jako o „hráči“ a svém kontaktu v nově zvolené sněmovně. Je zjevné, že kdyby jeho jméno ve zmíněné reportáži nezaznělo, byl by Pohanka nadále jedním z neviditelné masy 73 Paroubkových poslušných poslanců.

Aby člověk viděl pod pokličku zapeklitého případu, musel by rovněž být „hráčem“, případně jedním z tajemných Pohankových pronásledovatelů; ani jedno z toho autor těchto řádek není. Přesto kdyby měl Pohanka čisté svědomí, neztratil by asi nervy a neutíkal se ze dne na den kamsi zašít. Prostřednictvím médií, s nimiž výhradně komunikoval, rozehrál ze své dvoudenní ilegality zajímavou hru: výslovně se označil za „jazýček na vahách“ ve sněmovně, jako by z té role hodlal cosi vytěžit. I po svém návratu na scénu a nečekaném setkání s Paroubkem si ponechal otevřená zadní vrátka: srdce má prý stále nalevo, ale o podpoře té či oné vlády prý se šéfem ČSSD nehovořil. To je ale za současné situace to nejdůležitější! Jako by to Pohanka hrál na obě strany: na jedné je jím prolobbovaný dvoumiliardový projekt kliniky Mayo v Brně, který ODS zprvu odmítala jako podezřelý a nyní jej podporuje; na druhé jsou další šibalové z ČSSD, kteří na Pohanku leccos vědí, ale (zatím to) neřeknou.

Nechtěl bych být v kůži nezávislého poslance Pohanky a na jeho místě bych si už vůbec nepřál předčasné volby.

www.danes.cz