Nepatřím zrovna mezi nejpilnější psavce, kteří mají pocit, že se o svůj názor musí podělit s veřejností každý den, ale po přečtení diskuse pod mým posledním příspěvkem tady na „Psu“ (Kam se zaběhli hlídající psi demokracie?, 6.6.) nedokážu svou potřebu ještě něco dodat potlačit.

Valnou část diskutujících nechala zcela v klidu podstata mých obav, a sice že se nám pod ministrem Pecinou z Policie ČR opět stává Sbor národní bezpečnosti, přičemž národní bezpečností je myšlena bezpečnost především jedné strany. Shodou okolností té strany, která pana Pecinu delegovala do „vlády nestranických odborníků“.

Místo diskuze na toto, dle mého pocitu, pro kvalitu demokracie u nás podstatné téma, řeší většina příspěvků samotný fakt legitimity nebo nelegitimity házení vajíček a zásahu policie proti vrhačům. Diskutující, podle toho, k jaké části politického spektra je srdce táhne, mne jedni nazývají „namodralým autorem“, který podporuje násilí místo politického dialogu, a druzí mně děkují za podporu proti někomu, kdo s nimi diskutuje prostřednictvím svých „příznivců“ v černých brýlích, s hlavou nasazenou přímo na ramenou.

Ale já v tomto sporu dělat soudce nehodlám.

Pro mě je podstatné jen a jen chování policie a její politická nezávislost, protože chování policistů v Brně o přílišné politické nezávislosti nesvědčí. Ochota policie zalíbit se momentálním mocným, je totiž prvním hřebíkem do rakve demokracie kdekoliv na světě. A u nás, kde v politice už léta nejde o pravé nebo levé ideje, ale jen a pouze o to, která ze stran „velké dvojky“ bude kasírovat lukrativnější prebendy a na kterou zbudou „jen“ drobty v dozorčích radách a na zastupitelských úřadech, to platí dvojnásob.

Proto si dovolím pár holých faktů.

Uzná-li stát prostřednictvím místní samosprávy za vhodné povolit nějaké skupině spoluobčanů veřejný mítink na veřejném prostranství, přebírá tím na sebe i zodpovědnost shromážděné lidi v rámci platných zákonů chránit.

V civilizovaných, demokratických zemích toto zajišťuje uniformovaná policie, jejíž profesionalita a autorita u obyvatel obvykle stačí k tomu, že nedojde ke střetům. Tolik zákon, proti kterému samozřejmě nic nemám.

Neuniformovanou policii zpravidla nasazují režimy, které se vlastních občanů mají důvod bát. Většina z nás má takový režim ještě v živé paměti.

Neuniformovaný policista totiž neplní primárně ochrannou, preventivní funkci, ale má za úkol pěkně potichu nechat někoho něco provést a pak jej sebrat. A od rozkazu „Nechte je hodit pár vajec a pak je seberte“ není daleko k rozkazu: Soudruhu poručíku, ohoďte se jako študák, vezměte s sebou pár vajíček, strčte mezi ně podkladek, pořádně to tam rozpumpujte a pak ty šmejdy pozavíráme. To by bylo, aby si později ještě něco zkusili.“

V sobotu 6. června navíc vyšlo najevo, že policie sledovala a sháněla informace na potomky šlechtických rodů, kteří měli „tu drzost“ požádat dle zákona u českých nezávislých soudů o vydání zkonfiskovaného majetku. Všechno to začalo v době, kdy byl ministrem vnitra sociální demokrat pan Bublan, jeden z mála vrcholných sociálních demokratů, který nemá bolševickou minulost. Tato skutečnost, spolu s „výlevy“ pana Peciny o fašistických bojůvkách, které při rozpravě k vyslovení důvěry vládě zbaběle popřel, by měla v každém, kdo zastává elementární demokratické hodnoty, rozsvítit červené signální světlo.