Svolání mimořádné schůze k aféře novičok, o kterou požádala opozice, proběhlo za „nestandardních podmínek“. Protože se schůze nezúčastnil dle přihlášení dostatek poslanců, jednání přerušil předseda sněmovny na neurčito.

Zábavné vystoupení nám opět připravila sněmovní opozice. Poslanci za opoziční strany navrhli svolání mimořádné schůze k „aféře novičok“. V 9,00 hodin však bylo v sále údajně jen 40 poslanců, zatímco k tomu, aby bylo zahájeno jednání sněmovny, je zapotřebí minimálně 1/3 všech poslanců, tj. 67. Pak se sice sněmovna plnila, ale poslanci ANO, SPD, KSČM a ČSSD (to je tedy ta nová hlasovací koalice?) se nepřihlásili a schůzi pak předseda sněmovny odročil na neurčito.

Pak nastalo dohadování, v němž hráli opět prim Miroslav Kalousek, Pavel Bělobrádek a další experti z opozičních stran. Jednalo se, zda bod „novičok“ zařadit na pořad řádné schůze, a opět to dopadlo podobně. Koalice ANO, SPD, KSČM a ČSSD zařazení bodu „novičok“ neschválila.

Zejména argumentace lidovců, Bělobrádka a Jurečky, byla okouzlující. Divili se, proč ANO nechce, aby poslanecká sněmovna podpořila premiéra (dokonce zapomněli i na slůvko „v demisi“!) ve stanovisku, že v Česku se „novičok“ ani nevyráběl ani neskladoval.

V médiích se také objevila zpráva, že hlasování v referendu ČSSD pokračuje a již se ho zúčastnilo více než 50 % členů, přičemž téměř 60 % se vyslovilo pro vstup do vlády. Jan Hamáček a Jiří Zimola se snaží. Současně se údajně množí demonstrativní odchody členů ČSSD ze strany, odpůrců koalice s hnutím ANO. Jedná se však zatím údajně jen o „jednotlivce“. Zajímavým číslem je však oznámený počet členů ČSSD, kteří mohou hlasovat v referendu, necelých 18 000. Proti poslednímu referendu v roce 2014 je to o více než 4000 méně, tj. cca o 15 %. I ČSSD tak tratí členy podobně jako ODS.

(Ne)jednání o novičoku, které vůbec nemělo sloužit k podpoře premiéra, ale ke kritice prezidenta Miloše Zemana sněmovní opozicí, ukázalo pravý stav věcí. ČSSD se naplno připojila do hlasovací koalice, a vláda tak může de facto počítat s podporou téměř ústavní většiny ve sněmovně. Opozice je navíc ve stavu, kdy dokonce není schopná ani domluvit se tak, aby na jí vyvolanou mimořádnou schůzi přišli alespoň všichni členové opozičních stran včas a v plném počtu.

Jasně se ukazuje, že opozice tahá nejen za kratší konec provazu, ale nemá ani dostatek hlasů k tomu, aby mohla jednání sněmovny účinně bojkotovat. Proto hovoří o „bojkotu“ ze strany provládních stran, což je jen výrazem bezmocnosti. Velmi podobně si stěžuje i opozice v Maďarsku, kde tamní parlament ovládá hnutí FIDESZ s ústavní většinou a návrhy opozice padají jeden za druhým pod stůl. Tak tomu bude nyní v českém parlamentu.

Jediná věc je mi záhadou – proč poslanci ČSSD, vystupující proti vstupu do koalice s ANO (Lubomír Zaorálek, Milan Chovanec a další), budou podle svého předsedy Hamáčka „respektovat výsledky referenda“ a hlasovat pro vznik koalice. To je v podstatě princip demokratického centralismu, kterým se oháněli komunisté. Strana rozhodne, hlasujeme podle stranického rozhodnutí a nikoliv podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V tom je myslím skryto i poselství vznikající levicové koalice – komunisté a sociální demokraté patří k sobě!