Styl politické práce velkých stran i jejich kampaní již po několik let nedával posluchačům, divákům a čtenářům a posléze voličům příliš důvodů, proč by měli podporovat a volit právě je.

Politické strany se chovaly jako stádo naklonovaných ovcí.

Ve všech otázkách, které dnes hýbají Evropou téměř všechny z nich hovořily jedním hlasem, snažily se nevybočit z řady. Napadá mne příměr „všechny se snažily být více stejné, než ty ostatní“. A kdo vybočil, byl okamžitě označen za extrémistu, xenofoba, demagoga a populistu. Ano, dnes jsme už ve stádiu, kdy se politické strany bojí, že by se politicky lišily od svých „oponentů“.

Výsledkem je šedivá mlha, ve které si libují.

A protože strany pozitivní nabídku nemají, nebo se ji bojí dát najevo, zbývá jim už jen být negativní, ale i v tom jsou podobné stádu ovcí. Najdou si nepřítele a srazí se do jednoho šiku - tentokrát „všichni proti Babišovi“, včera všichni pro EU, dnes všichni stejně mlží o migraci, zítra všichni proti Putinovi - vždy všichni proti čemukoliv, co by se mohlo stát předmětem diskuze, z které mají strach. Dovoleno je lišit se někdy v malém detailu, ale na těchto otázkách se volby nevyhrávají ani neprohrávají.

Co si myslí jejich voliči, už vůbec nevnímají a nepovšimnou si, že jejich zklamaní voliči jim už nevěří a necítí k nim žádné pouto. Kruhem, přes negaci a politickou negramotnost politických vůdců, kteří se domnívají, že jsou politickými experty, protože již dvacet let vysedávají v parlamentních komorách, jsme se konečně dostali k té staré známé „nepolitické politice“.

Protože o politice nevědí nic, jen už po letech praxe dokonale ovládají umění nebýt voliči viděni a slyšeni a voliče nevidět a neslyšet.

Pokud to nedokáží, jsou svými kolegy a médii označeni za populisty.

Média to milují a podněcují to, kde jen mohou.

A Babišovi ta polarizace všech proti němu vyhovuje, víc než šedesát procent voličů jej sice nenávidí, ale víc než třicet procent jej bude volit - právě proto, že se liší od těch ostatních, a to mu stačí, aby drtivě převálcoval ty ostatní, kteří se radují z toho, že získali 12 procent hlasů v nejlepším případě a v nejhorším nad tím, že vůbec do sněmovny s odřenýma ušima prolezli.