Politici před námi defilují a vtírají se do naší přízně. A my je v duchu srovnáváme s naší představou ideálního politického vůdce. Intuitivně nějak víme, jak by měl zástupce lidu vypadat, vystupovat a jednat, jaký by měl mít charakter, jaké ideály by měl vyznávat a hájit, co by v našem zájmu měl prosazovat a vybojovat.

Jsme rozdílní, i naše zájmy a názory na uspořádání světa se od sebe liší. Přesto se v mnohém naše představy shodují, což je dáno charakterem doby a společností, ve které žijeme.

Možná, že by bylo dobré zkonfrontovat naše současné nároky na politiky a politiku jako takovou se zkušenostmi nahromaděnými generacemi před námi, především těmi, co žily v době Antiky, kolébce to naší demokracie. Ta se zrodila v Řecku a svou nejvyšší podobu získala v době 500 - 429 př.n.l. zásluhou demokratického politika Athén, Perikla.

Zdá se, že právě on by byl schopen naplnit naši představu o politikovi - ideálu. Ve své době byl zbožňovaným miláčkem lidu. Byl pohledným, zdatným mužem, neobyčejně vzdělaným, milovníkem vědy a umění. Jeho vrstevník, dějepisec Thúkýdidés o něm napsal, že svým charismatem, duchem a roztomilostí, s jakou se obracel ke svým spoluobčanům, okouzloval kdekoho; nikdo mu nebyl tak nízký, aby ho nepovznesl ke své výši; přitom byl i výtečným znalcem lidí a měl neobyčejné řečnické nadání. Toho však užíval jen velmi opatrně a zřídka, aby lidu nezevšedněl.

Prosadil "přímou demokracii", kterou nám v okleštěné podobě již pokolikáté před volbami slibují některé politické strany. Ve svých programech tak lákají voliče na přímou volbu prezidenta nebo na možnost rozhodovat prostřednictvím referenda.

V Periklově době se stal sněm, složený ze všech právoplatných občanů Athén, duší státu. Byl jediným zákonodárným orgánem a rozhodoval o všech důležitějších veřejných záležitostech. Úředníci byly výkonným orgánem, takže většina z nich nebyla volena, ale vylosována, zpravidla na jeden rok. Voleni byli jen stratégové (velitelé vojska a loďstva) a někteří odborní úředníci spravující finance, výstavbu Athén .... Výběr všech úředníků, bez výjimky, podléhal schválení sněmu nebo rady (řídící stát v době mezi zasedáním sněmu), a to až po prozkoumání, zda jsou řádnými občany. Všichni také podávali finanční zprávu a zprávu o činnosti po skončení svého období. Nebyla-li radou schválena, byli souzeni porotním soudem.

Periklés ve své řeči (zachycené Thúkýdidem) mluví o lidovládě, "protože není věcí několika, nýbrž většiny. Před zákonem jsou si všichni rovni, pokud jde o osobní zájmy; co se týče vážnosti, toho, jak je kdo pro co oceňován, tedy nikomu se nedostává v obci větší cti pro jeho společenskou příslušnost než pro jeho osobní přednosti; ba ani chudoba a skromný původ nikomu nebrání dojít hodnosti, je-li schopen vykonat něco pro obec."

Vskutku proplácením mzdy úředníkům bylo občanům umožněno zastávat státní funkce bez ohledu na jejich sociální zařazení. Všichni si byli rovni. Dokonce kterýkoliv občan mohl vznést žalobu proti usnesení navrženému nebo dokonce schválenému na sněmu nebo radě, pokud by podle jeho názoru odporovalo zásadám demokratického zřízení. Byla-li žaloba shledána porotním soudem oprávněnou, došlo k zrušení napadeného zákona nebo nařízení. Naopak odmítnutí žaloby znamenalo pro žalobce, že bude muset zaplatit pokutu.

Kdo by netoužil po této možnosti podílet se na rozhodování a vládě přímo, bez volených zastupitelů?

Problém je v tom, že doposud by ani nebylo možné svolat na "sněm dému (lidu)" všechny občany našeho státu. Je nás mnoho.

Athénského sněmu se běžně zúčastnilo asi šest tisíc občanů (počet nutný pro důležitá rozhodnutí) z třiceti tisíc právoplatných občanů. Menší účast byla dána především tím, že jen třetina občanů bydlela v Athénách a jejich bezprostředním okolí. Ostatní se mohli dostavit ze vzdálenosti až 40 km jen výjimečně.

Možná, že už v brzké budoucnosti se najde způsob, jak bychom se i my mohli podobného všelidového sněmu zúčastnit a svým hlasem rozhodovat o podobě zákonů.

Otázkou je, zda to máme vůbec chtít.

Už Periklés si uvědomoval, že hlas lidu nemusí být zrovna nejmoudřejším, a pokud nebude lid poučen o tom, o čem má rozhodovat, a usměrňován, může jeho rozhodnutí přivodit tragedii a zkázu. Periklés dokázal "krotit vášně lidu a obracet jeho nadšení k věcem ušlechtilým - k hmotnému a morálnímu povznesení Athén, nade všechny ostatní řecké státy". Proto byl uznáván za znamenitého vůdce lidu (prvního v obci) a každý rok vždy znovu volen stratégem. Jakmile však Periklés zemřel, ukázaly se stinné stránky přímé demokracie.

Bylo snadné vystupovat na veřejnosti, svobodně vyslovovat své názory a ovlivňovat ostatní. Není divu, že na povrch politického života byly vyneseny i mnohé prázdné hlavy.

Snadno se také dalo ovlivnit veřejné mínění. Už tehdy se totiž vědělo jak. Svedený lid pak slepě kráčel za svými vůdci, stavějícími se do role "spasitelů" a "chlebodárců", aniž by rozpoznal, že těmto falešným vůdcům ve skutečnosti jde jen o uchvácení moci, o "samovládu", tedy opak "lidovlády". Demokracie (vláda občanské většiny) byla vystřídána vládou "pevné ruky".

U nás převažuje názor, že hlas veřejného mínění by měl být nejvyšším arbitrem v záležitostech politických, společenských a ve všech ostatních věcech veřejného života. Tohoto názoru dovedou někteří naši politici znamenitě zneužívat jako prostředku politického boje. Zadávají jeden výzkum veřejného mínění za druhým, aby vystavili na obdiv svou demokratičnost a zároveň se zbavili odpovědnosti za některé své činy. V předvolebním boji se podbízejí voličům, když se prezentují jako vykonavatelé vůle většiny občanů, a kupují si jejich volební hlasy nezodpovědnými sliby (jako že budou rozdávat a rozdávat, bez ohledu na to, zda stát si takové rozhazování může dovolit). Jejich cílem není zajištění prosperity státu, ale uchvácení moci.

Můžeme se "těšit" na jejich "samovládu"?