Jaroslavu Foldynovi se nelíbí v sociální demokracii. Dává to opakovaně najevo. Některé jeho výroky nenechávají stranické kolegy v klidu.
Došlo to dokonce tak daleko, že Foldynu chtěli z ČSSD vyloučit. Nepovedlo se jim to. Asi by mu to příliš nevadilo. Být takovýmto způsobem ze strany vykázán může být pro něj výhodnější než dobrovolný odchod. Alespoň by se mohl vydávat za člověka, který to myslel se sociální demokracií dobře. Přesto byl za své myšlenky z kolektivu násilně vyobcován. V době, kdy sociální demokraté de facto bojují o politické přežití, by se mu to mohlo hodit. Vina by tak zůstala na ostatních.
Problém je v tom, že Foldyna je dlouholetým viditelným představitelem sociální demokracie. Má tak na nedobrém stavu ČSSD a na propadu její přízně určitý podíl. Svůj politický styl a názory považuje za skutečně sociálnědemokratické. Tvrdí, že on se, na rozdíl od strany, nemění. Za to prý mohou lidé, jako je Jana Maláčová nebo Tomáš Petříček. Tedy současní místopředsedové. Ti se však do vrcholných stranických pozic dostali až v momentu dramatického propadu voličské přízně.
Těžko proto mohou nést hlavní odpovědnost za opakované volební prohry, ke kterým došlo. Jednu takovou zažil i Jaroslav Foldyna. V posledních obecních volbách se nedokázal prosadit do zastupitelstva v Děčíně. Přitom byl v té době místopředsedou strany.
Ta by měla unést odlišné názory. Pochopitelně do doby, než si vyhodnotí, že ji výrazně poškozují. V případě Jaroslava Foldyny patrně nastal takovýto moment. Nicméně není pravděpodobné, že by si ČSSD chtěla zopakovat hlasování o jeho vyloučení. Alespoň předseda Jan Hamáček o tom neuvažuje.
Přesto by mohl Foldyna v sociální demokracii skončit. Těžko si představit, že by se strana toužila nyní zbavit Maláčové s Petříčkem. Foldyna ovšem jejich koncem podmiňuje svoje setrvání ve straně. Proto bude muset odejít.
Neznamená to, že automaticky zmizí z politické scény. Existují strany, ve kterých by se se svými názory mohl cítit výrazně lépe než v ČSSD. Zároveň Foldynův odchod nevyřeší problémy sociální demokracie. Za odliv přízně voličů nemohou především jeho leckdy kontroverzní výroky, ale neschopnost ČSSD být srozumitelnou a důvěryhodnou stranou.
Nejrůznější peripetie spjaté s jejich vládním angažmá to názorně dokazují. Ať už jejich změna postoje k účasti ve vládě s trestně stíhaným premiérem, nebo neschopnost prosadit do ministerských funkcí a rychle z nich odvolat toho, koho chtějí. Připomenout lze také vztah s prezidentem Zemanem, který zavání masochismem.
Zkrátka, případný rozchod Foldyny se sociální demokracií přinese větší úlevu prvně jmenovanému. Nebude už muset přemýšlet o tom, co by měl ještě udělat, aby ho ze strany, ve které stejně nechce být, konečně vyloučili.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus