Z odůvodnění nálezu ÚS: „…ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákon akt, který charakter zákona, natož ústavního, postrádá. Opačný postup je protiústavní svévolí.“

Kdyby kterákoliv z mimoparlamentních stran žalovala stát o na náhradu škody vynaložené na předvolební kampaň za volby, které do Poslanecké sněmovny sice stanovil na 9. a 10. října 2009 prezident republiky (na základě ÚZ.195/2009), ale které byly zrušeny nálezem Ústavního soudu, měla by dle mého názoru značnou šanci na úspěch. A dokonce jsem názoru, že by takováto žaloba byla morálně plně akceptovatelná, neboť mimoparlamentní strany nemohly za přijetí ÚZ 195/2009.

Pikantní situace by ovšem nastala, pokud by žalobu podala některá z parlamentních stran. Jednoznačným viníkem – de iure - nastalého stavu je totiž PČR, který ÚZ 195/2009 schválil. Konkrétně pak ti poslanci a senátoři, kteří pro přijetí tohoto zákona zvedli ruku, což byli všichni z ČSSD, z ODS (s výjimkou 2 poslanců a 2 senátorů) a z KSČM (s výjimkou 2 poslanců a všech 3 senátorů) a ze zelených. Jedině KDU-ČSL nehlasovala většinově pro ani v PS (včetně Cyrila Svobody), ani v Senátu.

Ústavodárci hlasující PRO tímto hlasováním – de iure – porušili svůj Ústavou předepsaný slib "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony…“ Zdůrazňuji, že se jedná o porušení slibu de iure a je úplně jedno, zda jednotliví ústavodárci tak činili vědomě či nevědomě a zda souhlasí s nálezem a s odůvodněním ÚS či nikoli. Poslanci a senátoři mají ovšem štěstí, nic by platit nemuseli, neboť Ústava také říká: „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu…“. A nikoho z těch 172 poslanců a 56 senátorů rezignovat na svůj mandát (protože se pravomocně dopustili protiústavní svévole a porušení vlastního Ústavního slibu) ani nenapadlo.

Zajímavější by to ovšem bylo z odpovědností samotných politických stran. Např.: výkonná rada ODS vydala již 6.4.2009 usnesení: „VR ODS proto vyzývá poslance a senátory zvolené za ODS, aby podpořili přijetí zákona, který umožní rozpuštění PS PČR.“ A je snadno zdokumentovatelné, že i ČSSD, KSČM a zelení vyvíjeli nátlak na své ústavodárce, aby hlasovali PRO. Nepochybně by se u soudu tyto strany vymlouvaly nato, že Ústava též říká: „Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.“ Otázkou je, jak by se s takovouto námitkou soud vypořádal, neboť příkazy jak hlasovat dostávají poslanci a senátoři od svých stran jako na běžícím pásu, dokonce existují tzv. závazná hlasování a kdo se vzepře a hlasuje v souladu s výše citovaným článkem Ústavy, stává se psancem (jenom to dokazuje masové pohrdání Ústavou parlamentními stranami a že takovouto praxi dosud ÚS neoznačil jako protiústavní, je jen proto, že ji dosud nikdo z poslanců či senátorů u ÚS nenapadl).

Ve světle výše uvedených fakt byl nápad prvního místopředsedy ODS Davida Vodrážky žádat po státu peníze za zmařenou kampaň více než nehorázný. A reakce předsedy ODS byla plně na místě. Byla však neúplná. Úplnou a správnou reakcí by bylo prohlášení, že ODS uhradí neparlamentním stranám a Ministerstvu vnitra prokazatelně vynaložené náklady na předvolební kampaň a přípravu říjnových voleb v poměru, kterým byl protiústavní paskvil 195/2009 schválen jejich poslanci a senátory ku celku…dobrovolně, bez soudu. A že k tomuto vyzývá i všechny další parlamentní strany.

V Chrastavě dne 3. 10. 2009

Autor je starosta Chrastavy