Andrej Babiš buduje stát pro jedenáct milionů, ve kterém bude vláda chůvou i ručitelem ekonomického růstu

Andrej Babiš zařizuje vyšší platy, penze, rodičovskou, čistší vzduch a také – ekonomický růst. Ve svém novoročním projevu premiér ujistil, že v době ekonomického ochlazení naše vláda „převezme štafetu ekonomického růstu“.

Nastínil tím vizi silného a velkého státu, který nejlíp ví, kam nasměrovat peníze, do čeho investovat, které projekty podpořit. A už pohled na rozpočet ukazuje, že Babiš to se silným státem myslí vážně.

Stát bobtná. Zatímco ekonomika podle předpokladu ministerstva financí letos poroste o 2,2 procenta, daňové příjmy státního rozpočtu včetně plateb pojistného na sociální zabezpečení stoupnou o šest procent.

Vzroste i složená daňová kvóta, tedy podíl daní včetně cla a příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění na hrubém domácím produktu. Podle odhadu ministerstva dosáhne 35,9 procenta.

Všechny tyto daně vláda samosebou moudře přerozdělí. A protože rozhodující volby do sněmovny budou už příští rok, je zřejmé, že z masivního přerozdělování z veřejných zdrojů budou profitovat především sociální skupiny, jejichž hlasy jsou rozhodující ve volbách.

Andrej Babiš tomu říká „investice do lidí“.

Investice, kam dohlédneš

Kromě investic do lidí – které se dají nazvat také nákupem voličů – teď premiér propaguje Národní investiční plán. Je to náčrt toho, do čeho by vláda měla investovat v příštích třiceti letech, do roku 2050.

Nic proti samotné myšlence. Vláda má mít po ruce nějaký investiční plán. Mimo jiné proto, že investovat v době, kdy ekonomika zpomaluje, je rozumnější než rozdávat lidem peníze, aby kupovali víc zboží.

Vláda v investičním plánu počítá s celkovou částkou osmi bilionů korun, tedy osmi tisíc miliard. Vypadá bombasticky a premiér ji tak představuje. Když ji ale vydělíte třiceti, dostanete obyčejnějších 266 miliard za rok.

Do převratnosti má plán daleko i proto, že z převážné části obsahuje tisíce běžných kapitálových výdajů, jakými jsou opravy silnic, stavba obchvatů, obnova lesních cest a turistických stezek, údržba a modernizace nemocnic, opravy a rekonstrukce hradů, zámků, muzeí… Shrnuje vlastně to, co vlády beztak už dělají, aby hrady nespadly, silnice se nerozpadly a aby lékaři měli kde ošetřovat.

Slabým článkem investičního plánu je jeho financování. Plán na prvním místě počítá se státním rozpočtem. Z čeho však bude vláda investovat po roce 2030, kdy do důchodu začnou odcházet Husákovy děti?

V té době výrazně narostou nejen výdaje na důchody, ale i na zdravotní či dlouhodobou péči. Vláda na to státní finance nepřipravuje, žádnou reformu důchodů, která by snížila závislost seniorů na státu, a tak ulevila veřejným financím, nepředloží.

Také na druhém místě zmíněný zdroj financování – unijní dotace - je nejistý. Příčinou není Babišův konflikt zájmů, ale hlavně to, že Česko se posunuje k průměru unijních ekonomik. Blíží se tedy doba, kdy z bruselské krávy nadojíme méně eur (dotací) a víc jich vydáme za krmivo – za platby do společného rozpočtu.

Stát na prvním místě

Babiš přirovnává plán k vizím, které Jan Antonín Baťa formuloval v knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Premiér buduje stát pro 11 milionů. Jenže dělá to jinak. Ekonomka Hana Lipovská z Masarykovy univerzity k tomu v Českém rozhlasu poznamenala:

„Zásadní rozdíl je v tom, že Baťa říká: ‚Musíme postavit dům, založit zahradu a vysadit nové stromy. Národní investiční plán ale tvrdí: Budeme muset každý den kupovat šest rohlíků, jednou týdně dvě lahve mléka a máslo.‘ Jinými slovy – zabývá se běžnou rutinou státu nebo investicemi, které stejně musejí být zaplaceny.“

Co je ale ještě podstatnější rozdíl, Babiš a jeho vláda kladou důraz na stát. Projekty typu PPP (Public Private Partnership) se soukromými investicemi kontrolovanými vládou nevyužívají.

Pravda, investiční plán s nimi počítá. Ale až na čtvrtém místě za Národním rozvojovým fondem.

Baťovy hlavní projekty přitom s privátními financemi kalkulovaly, včetně autostrády z Chebu až do podkarpatského Chustu. Vizionář nepředpokládal, že ji zaplatí stát, potažmo obyvatelé z daní, ale akciová společnost s kapitálem 100 milionů korun, za jejíž půjčky (do omezené výše) bude ručit stát. A ani Baťův kanál nevznikl pouze z investic státu, na financování se podílela firma Baťa.

Dařit se musí

V knize, na kterou se Babiš často odvolává, píše Baťa o vizi státu, kde jsou nízké daně, jednoduché a srozumitelné daňové předpisy, přehledná legislativa – o státu, který je na hony vzdálen zemi, kterou řídí Babišova vláda.

Pravda, Jan A. Baťa nebyl ryzí liberál. Liberálům však může lahodit jeho teze (hned na straně 7), že stát nemá lidem „dělat chůvu“.

Právě to dělá Babiš, který vykládá o tom, že vláda na důchody finance sežene, a pokud se bude dařit, věk pro odchod do důchodu dokonce sníží. Dařit se přitom musí, protože štafetu ekonomického růstu v dobách ochlazení převezme vláda.

Nepřipomíná vám to pověst o blanických rytířích?