Miloš Zeman sice má jistý postup do druhého kola, o celkovém vítězství to určitě neplatí

Druhá přímá volba prezidenta v českých dějinách dospěje v tomto týdnu k prvnímu kolu. Jak tedy vypadá „krajina před bitvou“ či přesněji řečeno, jak se bitva zatím vyvíjí? Samotné hlasování totiž pouze odrazí její výsledek.

Volební systém pro prezidentskou volbu se zdá být velmi jednoduchý, je ale docela záludný. A navíc většina populace jako by mentálně žila v poměrném systému platném pro sněmovní volby. Tam ale pět procent něco znamená, v prezidentské volbě však neznamená nic, za pět procent není žádný poslanecký klub, jen cejch lůzra a často i dluhy na volebním účtu. Oněch pět procent se tudíž nikam nepromítá, ba co hůř, někde jinde mohou osudově chybět. Hodně lidí to však jaksi nechce pochopit a neustále sjíždí různé „volební kalkulačky“, aby nalezli kandidáta, s nímž dosáhnou nejvíce názorového souznění.

Náskok „hradního pána“

Ale dobře, zkusme si prezidentskou volbu přetransformovat do podoby blízké našemu poměrnému systému. Platí v ní též jakási „volební klauzule“, leč pohyblivá, předem neznámá. Může překročit i 50 procent, to potom hra skončí již v prvním kole (konkrétně vítězstvím Miloše Zemana).

V roce 2013 postoupili do druhého kola Miloš Zeman s 24,2 % a Karel Schwarzenberg s 23,4 %, klauzule tedy činila 23,4 %. Letos může být podobná, ale i o dost nižší, ovšem jen těžko bude nižší než 15 %. Pokud nakonec poklesne někam k patnácti procentům, bude to pravděpodobně znamenat, že se hlasy za Zemanem rovnoměrněji rozptýlily mezi čtveřici (v abecedním pořadí) Drahoš, Fischer, Horáček a Topolánek. Pokud do finále proti Zemanovi poskočí Topolánek, hra v jistém smyslu též skončí, určitě pro ty, kteří expremiéra považují za nástroj podobných, ne-li stejných ekonomických skupin, jež stojí za prezidentem Zemanem.

Z trojice Drahoš, Fischer, Horáček se dosud, dle různých sociologických šetření, jevil jako pro Zemana nejnebezpečnější Drahoš. Poněkud fádní expředseda Akademie věd proto je, alespoň pro mnohé Zemanovy odpůrce, takový „rozum z hoře“. Průzkumy však rovněž dosud svědčily o docela početné skupině nerozhodnutých voličů.

Stávající pan prezident má rád drsnější výrazy, proto mi snad promine i následující příměr. Nejsmutnější na celé „hře“ je totiž skutečnost, že možná dovede vyhrát i skoro ze smrtelné postele, a pokud prohraje, tak vlastně jenom díky té smrtelné posteli. Bez ohledu na obsah jeho politiky i masivnímu příspěvku k degradaci zdejší politické kultury nutno konstatovat, že „hradní pán“ ostatní kandidáty převyšuje praktickými politickými schopnostmi. Využívá pochopitelně faktu obhajoby mandátu neboli klade na misku vah především působení ve funkci. Včetně jisté aury, která v očích Čechů každého prezidenta obklopuje, i zapojení svých pravomocí, konkrétně zejména pravomoci jmenovat premiéra. Ještě konkrétněji, jmenovat premiérem šéfa velké strany, jež vyhrála volby, ale nemá většinu v parlamentu ani dostatek koaličních partnerů. Prezident tudíž může v předvolebním týdnu projevit státotvornost a odnést si jako výslužku i podporu od Andreje Babiše.

Již dříve si z koláče „volebního trhu“ odřízl velký kus, který permanentně přihříval v demagogické mikrovlnce, a žárlivě si střežil, aby mu z něj nikdo neukusoval. Podobně jako před pěti lety nekandiduje ani komunista, ani pravicový populista (Okamura). Pro Miloše Zemana by tedy nemělo smysl dělat v prvním kole přímou kampaň a chodit do debat, i kdyby byl zcela fit. V prvním kole fakticky postrádá soupeře a na postup do finále by mu to, co má, mělo bohatě stačit.

Nespoléhat na zázrak

První kolo je tudíž vlastně bojem zbylé osmičky o druhé postupové místo. Nicméně má-li Zeman postup do druhého kola skoro stoprocentně jistý, o celkovém vítězství to rozhodně neplatí. Finále představuje specifický souboj jeden na jednoho, face to face. A Zemanův kus koláče přes padesát procent přece jen nedosahuje – i proto tolik stojí o Babišovu podporu (a možná proto ani nechce, aby Babišova vláda získala důvěru už napoprvé). Jak dobře vědí sportovní fanoušci, jedno konkrétní utkání je vždy otevřené, papírové předpoklady může zvrátit jak hloupé uklouznutí, tak mimořádně chytrá kombinace. Česká republika Kanadu v hokeji desetkrát z deseti zápasů neporazí, ani pětkrát asi ne, ale jednou, jednou ano.

Příznivci Miloše Zemana mají rozhodování jednoduché. Jeho odpůrci by však měli před hlasováním ještě jednou zvážit, zda má jimi preferovaný kandidát reálnou šanci postoupit do druhého kola a zda je pak ve finále schopen Miloši Zemanovi účinně čelit, nikoliv jen spoléhat na zázrak dle vzoru: Kanada (nebo Rusko, chcete-li) si dá tři vlastní góly a my už to pak nějak zabetonujeme.

Autor je politolog

LN, 8.1.2018