Přesně před rokem (15.4.2011) jsem na Psu publikoval svůj článek Kateřina, nebo sv. Helena?, ve kterém jsem prorokoval, že Vít Jerome Bonapart Bárta jako novodobý Napoleon brzy skončí u svého Waterloo. Napsal jsem to poté, co malý Bonaparte Bárta musel odejít z vlády po zveřejnění svého byznysplánu, kterým chtěl ovládnout českou politiku.

Tuto jeho porážku jsem přirovnal k bitvě u Lipska, která byla i po několika dalších vítězných bitvách předzvěstí Napoleonova pádu. Jako malá ozvěna historie může zaznít, že tam velel Spojencům kníže Karel Filip Schwarzenberg, předek našeho knížete z Topky, jehož náčelníkem štábu byl polní maršál Jan Radecký z Radče.

Přecenil jsem však vojevůdcovské nadání generálgura Bárty, protože na porážku u Waterloo nemá. Napoleon tam totiž prohrál především díky chybám svých generálů Neye a Grouchyho. První se pustil bez příkazu Napoleona do nesmyslného útoku jízdou a druhý se nevrátil včas do bitvy, aby zabránil vpádu pruského maršála Blüchera do Napoleonova boku. Bonapartovi Bártovi se bohudík nedostalo omluvy být poražen chybami svých maršálů, možná proto, že neabsolvoval Vojenskou akademii (École militaire) v Paříži jako Napoleon, ale jen českou Policejní akademii.

Vít Jerome Bonaparte Bára neprohrál u Waterloo, ale bitvu na Dunách. Je to nejneuvěřitelnější porážka z vojenské historie, díky taktické omezenosti velícího generála. Odehrála se na závěr třicetileté války ve střetnutí Francie a Španělska. Spojeným anglo-francouzským vojskům velel francouzský maršál Henri de Turenne a španělsko-flanderské armádě don Juan Rakouský ml. Ten rozvinul svoje oddíly při břehu moře, o které se také jedním svým křídlem opřel. Zapomněl ovšem na odliv, ke kterému během bitvy došlo, takže Turenne svojí jízdou mohl vyrazit po mokrém písku, oddíly dona Juana obejít a porazit.

Takže ne Napoleon Bárta, ale don Juan Bárta. Nestačí účes a napoleonská stylizace, ale ani Policejní akademie, protože tam se předmět "Bitvy" neučí. Možná odposlechy, sledování a práskání, ale již nyní je jasné, že Vítek, jak jej něžně nazývá jeho žena, poslankyně ThDr. Kateřina Klasnová, se bude muset přestylizovat. Prohrál, ale prohrál se srandou. Asi tak jako Jakeš v r. 1989, který se z generálního tajemníka všemocné strany stal kůlem v plotě. Usvědčit se vlastní výpovědí hned v první den procesu je skutečně trestně procesní unikum. Navíc ještě, když to jako obžalovaný považuji za vynikající obhajobu.

ExBonaparte Napoleon Vítek Bárta si udělal kolosální ostudu. Tu je možno přidat k té hromadě ostudy, kterou jeho strana VV již nadělala. A také k těm kyblíkům špíny, které na něj, jak po odstoupení z funkce ministra uvedl, byly vylity a ze kterých se očistí. Bohužel, dodnes to neučinil. Ostatně samo označení politická strana je u spolku jurodivců VV nepřípadné, ve spojení s nimi mě vždy napadá ten houf chovanců z psychiatrické léčebny, které ve Formanově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem Jack Nicholson jako Mc Murphy vyveze z ústavu na výlet. Té hezké holky Klasnové nelituji, má blízko k Bohu, aby se s ním poradila, je mi líto jen Mgr. Karoliny Peake, roz. Kvačkové, abych ji počeštil, jak statečně chce vést svůj houf chovanců do dalších ztracených bitev. A pak ještě rodičů slečny Kristýny Kočí a rodičů Víta Bárty. To si snad nezaslouží.

Dnes policejní akademik, vzdor dřívějšímu prohlášení, že bude-li odsouzen, odejde z politiky, se rozhodl, že z parlamentu neodejde a dokonce že bude kandidovat na hejtmana plzeňského kraje. Proč ne. Povede další bitvy na písku a jestliže jsem před rokem končil článek otázkou, zdali půjde s Kateřinou nebo na sv. Helenu, pak tentokráte půjde přímo ke Kateřinkám.