Poslanci v pátek uvařili bramboračku. Nakrájeli do ní kde co a kořenili ji také vším možným. Výsledkem je změť chutí či spíše pachutí. Hlavně ale, že jsou sami spokojeni – vždyť proti ní ve třetím čtení nehlasoval vůbec nikdo.

Onou bramboračkou je novela zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Přináší zpřísnění dosavadní praxe. Zastánci namítnou, že vychytává mouchy. Nelze se však zbavit pochybností, nakolik je nezbytným nástrojem a nakolik jen reakcí na protiimigrační hysterii.

Na jedné straně jsme slyšeli třeba o výtržnostech, kterých se dopouštějí někteří balkánští či východoevropští zaměstnanci továren na svých ubytovnách. Na straně druhé nejeden politik argumentoval hrozbami souvisejícími s přílivem muslimských uprchlíků do Evropy. Když pomineme, že u nás o běžence prakticky nezakopnete, do očí bije už to samotné míchání jablek s hruškami.

Co tedy měli zákonodárci před očima při závěrečném hlasování? Islámské teroristy, ukrajinské dělníky, nebo znejistělé rodiny špičkových akademiků, kteří přicestovali ze zahraničí, aby pomohli našim výzkumným pracovištím?

Podfuku se dopustilo také gesční ministerstvo vnitra. Ono sice předložilo novelu této normy, ovšem nejzásadnější pasáže do ní svým komplexním pozměňovacím návrhem vsunul až sociálně demokratický poslanec Václav Klučka. Ministr Milan Chovanec eufemisticky říká, že resort panu Klučkovi s jeho materiálem pomohl. Podle jiných jej přímo vnitro napsalo. A proč zrovna tato cesta?

Muchomůrky vyndat z bramboračky

Inu proto, že kdyby s klučkovsky razantním zpřísněním zákona o pobytu cizinců přišlo vnitro, musel by návrh projít řádným připomínkovým řízením na ministerstvech, poradních orgánech vlády a dalších pověřených institucích a jasné stanovisko by k němu ve finále musela dát vláda.

Zatímco o poslaneckém pozměňovacím návrhu přičleněným až během legislativního procesu v parlamentu hlasuje pouze Sněmovna, která se námitkami právníků, humanitárních organizací, zaměstnavatelů či odborů zabývat nemusí.

I tak ale ministr pro legislativu a lidská práva Jan Chvojka seznámil poslance s výhradami Rady vlády pro lidská práva. Nejvíce jí vadily čtyři body: vyloučení soudního přezkumu v řízeních o pobytech na území České republiky, omezení soudního přezkumu zbavení svobody cizinců, neposuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do života cizinců a cizinek a omezování práv rodinných příslušníků občanů České republiky na sloučení rodiny.

Klučkovu neústavní představu o omezení soudních přezkumů nakonec Sněmovna z novely zákona vypustila, ostatní kontroverzní pasáže však ponechala. Většina otázek zůstala nezodpovězena, včetně té poslance Martina Plíška na ministra Chovance, zda bylo o změnách jednáno s Evropskou komisí, jejíž direktoriát pro spravedlnost a ochranu spotřebitele poukazoval na rozpory s unijním právem.

Byť celá novela prošla jednomyslně, tak aspoň v debatě nad horkou jehlou šitými návrhy Václava Klučky šlo zaznamenat zajímavá spojenectví. Podobné námitky vznášeli například Zuzka Bebarová-Rujbrová z KSČM, Miroslav Kalousek z TOP 09 a Jiří Zlatuška z ANO.

I když se jim však pár kusů muchomůrek podařilo z té bramboračky vyndat, stále se není čím chlubit. Pokud nic nezmění Senát, tak se možná po ní olíznou i vystrašení voliči. Přesto se nelze zbavit dojmu, že víc než na zdravý rozum populisticky cílí na city.