Krajské volby přinesly několik „nej“ a opět dokazují, že jsou především testem volebního potenciálu stran

Při pokusu o souhrnný pohled přitahují nejvíce pozornosti všechna „nej“ dané události. Zaznamenám hned tu jedinou, na které se asi všichni shodnou, že je pozitivní – volební účast ve volbách do krajů a třetiny senátu ve výši skoro 38 procent. Čekalo se, že koronavirus odradí zejména starší ročníky, že důchodci, deklarovaní jako hlavní voličská skupina ANO, z obav zůstanou doma. Volič se nenechal odradit oznámkováním krajských voleb jako druhořadého podniku. Mění to ovšem i pohled na institut krajů jako takový. Zájem o krajské volby dokonce oproti minule mírně stoupl a také už první analýzy výsledků ukazují, že primárně je ovlivnila situace v krajích, a nebyly tedy ani zdaleka jen odezvou celostátních nálad.

Vítězové a nevítězové

Vítězné ANO má sice nadále celkově vzato skoro dvakrát víc hlasů než konkurenti, nicméně Piráti mají o třetinu víc než ODS. Ta se až dosud za hlavní opoziční stranu deklarovala. Jistě se bude takto prezentovat nadále, ale je otázka, do jaké míry to bude přesvědčivé. Mikrofon demobloku tradičně třímal Petr Fiala, kdežto Ivan Bartoš stál vždycky pěkně na kraji a mračil se. Kdo bude teď stát uprostřed a mluvit, až se bude obyvatelstvu vysvětlovat, že je Babiš oligarcha se střetem zájmu a policejním vyšetřováním na krku? Počkáme si na nejbližší vystoupení a uvidíme.

Do prvních povolebních komentářů se pustili všichni zúčastnění, ovšem největší pozornost připoutal Andrej Babiš. Přestože jeho ANO zvítězilo, neslyšeli jsme vítězný pokřik triumfujícího lídra. Jako politický předák mívá sklon k plačtivosti, ovšem tentokrát jeho výrok o spiknutí nenávisti lze považovat za další „nej“ těchto voleb. Konstatování slabého koaličního potenciálu ANO je holý fakt, nikoli projev nenávisti. Určuje tvář naší celostátní politiky, vždyť Babišova vláda je menšinová a funguje jen díky podpoře komunistů, kteří na vládní skoroangažmá vsadili jako na prostředek k záchraně. Krajské volby ukázaly, že jim to nepomohlo. To jsou holé skutečnosti a s nenávistí nesouvisejí. Demokratický blok není spiknutím, které teď nějak spadlo z nebe. Babišův nářek je dalším z nešťastných vyjádření, která budou rezonovat a poslouží jako součást tlaku namířeného proti jeho formaci. Jiné to nebude ani za rok, až se budou konat parlamentní volby. Znepokojovat ho musí hlavně vzestup Pirátů. Hnutí ANO úspěšně vyluxovalo voliče sociálním demokratům prostě tím, že jim převzalo agendu, a volič pak volil kováře, a ne kováříčka.

Naopak Piráti našli rétoriku, kterou zjevně dokážou určitý typ voličů zaujmout. Určitě to nejsou jenom mladí lidé. Tento typ voliče se ztotožní s „tak nějak moderní stranou“ – něco takového jim třeba zrovna ODS nenabídne: ta jim nabídne, že splní to, co neplnila, když byla po dlouhá volební období u moci. Skok Pirátů je další z řady volebních „nej“. Nejdřív byli vnímáni jako pražská intelektuálská hříčka, mírně provokativní. Co jiného než provokace je sám jejich název.

Teď už je jasné, že je třeba s nimi počítat na všech úrovních. Občana obeznámeného s pražskými poměry může překvapit, že počínání pirátského primátora Hřiba neodradilo od volby formace označované v grafech černou barvou i voliče v krajích, ale divení se je to jediné, co s tím lze dělat.

Do popředí se dostalo i starostenské hnutí STAN. Jedni i druzí mají společné – přinejmenším vizuálně, pokud jde o STAN –, že nejsou poznamenáni minulostí. Piráti tedy vůbec ne a hnutí STAN fungovalo jako jakýsi přílepek TOP 09. Jeho dobrou budoucnost signalizovaly už výsledky komunálních voleb před dvěma lety, ale i ty se daly bagatelizovat jako lokální záležitost.

Kdo bude dvojka

Piráti dávali najevo zdrženlivost vůči integračním snahám demobloku. Nicméně tyto volby, zdá se, je přiblížily ke STAN více než ke komukoli jinému. Integrace opozice, to byl mnohokrát opakovaný slogan posledních týdnů a měsíců. Formát „dva a tři“ je, zdá se, reálnější než formát „pět“. Brzy se ukáže, jaké místo si dvojka Pirátů a STAN vydobude na politické scéně. Sázka na vůdčí úlohu v opozici nenese velké riziko.

Nejbližší dny potvrdí oprávněnost nářků Andreje Babiše nad vlastní osamoceností. Přál by si, aby vítěz bral vše, ovšem to by se musely změnit zákony. Není tomu tak, a je tedy jisté, že jeho zvolení zastupitelé v mnoha krajích budou odsunuti do opozice. Vinu ovšem může přičíst jen sobě. Před vstupem do politiky se měl vzdát podnikatelského angažmá a už vůbec se neměl plést do médií.

Pád sociálních demokratů je posledním, věru smutným „nej“ těchto voleb. Čekalo se, že to nebude sláva, ale že vyhrají jen v jediném okrese, to je skutečně překvapení. Těžko soudit, co by jim pomohlo k resuscitaci: určitě ne následování hraběcích rad prezidenta Zemana, který vinu dává místopředsedům strany.

LN, 5.10.2020

Neff.cz