Máme za sebou další volební sjezd ČSSD. Skončil bez překvapení. Strana si zvolila vedení, předsedou byl opět zvolen Jan Hamáček. Ten si přál mít v týmu ministry za ČSSD Janu Maláčovou a Tomáše Petříčka. To mu delegáti sjezdu „odmávali“ a Hamáček hovoří o překonání krize:

„Sociální demokracie prošla nejtěžším obdobím po roce 1989. To nejhorší máme za sebou,“ řekl předseda ČSSD Jan Hamáček. „Jsem rád, že z voleb vzešel jednotný tým, že uspěli ministři i komunální politici,“ pochvaloval si staronový lídr sociální demokracie tým, který delegáti sjezdu zvolili.

Zda bude tým jednotný, se uvidí. Vypadá to tak, že nejaktivnější místopředsedkyní bude Jana Maláčová. Právě od ní očekává ČSSD další návrhy volebních úplatků „sociálně ohroženým“. Tato slova dávám do uvozovek naprosto oprávněně. Sociální program české levice už vůbec sociálně ohroženým nepomáhá. Program je zaměřen na další a další dávky těm, kteří sociálně ohroženými nejsou a nikdy ani nebyli. Ve vládě sice některé nápady socialistických ministrů neprocházejí tak hladce jak by si ČSSD přála, ale společný tlak s KSČM vede k dalšímu posílení role státu.

Hezky to řekl další zvolený místopředseda ČSSD Michal Šmarda:

„Naši nepřátelé jsou ti, kteří chtějí ožebračovat, odírat obyčejné lidi. To je náš úkol zastat se těch obyčejných lidí. My nejsme strana pro všechny, my jsme strana pro ty slabé. Jestli vám někdo někdy bude tvrdit, že je tady pro všechny, tak to znamená, že je to podvodník, který nakonec všechny zradí. Jestli vám někdo bude tvrdit, že je tady pro všechny, tak tu nakonec není pro nikoho, je tady jenom sám pro sebe a pro svoje vlastní osobní zájmy.“

Toto expozé je tvrdou kritikou Andreje Babiše. Ten je „podvodník, který nakonec všechny zradí“. Nevím, nevím, ale to na velkou vládní spolupráci s hnutím ANO nevypadá.

ČSSD se pak vymezila proti „hnutím na jedno použití“:

„Parazitují na rozporech ve společnosti, ale místo snahy je řešit vyvolávají nenávist a strach. Svou kořist hledají mezi lidmi, kteří se třicet let po sametové revoluci necítí jako její vítězové a oběti,“ píší sociální demokraté v obecném manifestu.

To je evidentní útok na SPD Tomia Okamury.

ČSSD se tak na sjezdu přímo či nepřímo vymezila vůči svým hlavním politickým soupeřům a Hamáček se domnívá, že jeho strana překonala nejhorší období. Inu, myslet si to může a říkat to může také. Blížící se volby do Evropského parlamentu ukáží, jak moc se strana „odrazila ode dna“.

Osobně se mi jeví Hamáček jako velmi úspěšný „obranář“ či „betonář“. Podařilo se mu přesvědčit většinu členstva, že jeho politika být ve vládě s hnutím ANO je správná. Nevěřím, že tato politika bude natolik úspěšná, aby ČSSD vrátila důstojnější postavení ve společnosti. Hamáčkova politika tak může zabránit propadu pod 5 % volebních preferencí, ale není to politika se šancí vrátit stranu alespoň na 22 % roku 2013. Hamáček i další osoby ve vedení strany nejsou natolik charizmatické osobnosti, aby tohle dokázali.

Miloš Zeman, kterého si Jan Hamáček na sjezd pozval, otevřeně kritizoval dvouprocentní politiky, kteří pro ČSSD nejsou přínosem. Myslel tím Tomáše Petříčka, který v komunálních volbách v Praze získal právě s ČSSD necelá 2 % hlasů. Nyní je Petříček sice ministr zahraničí a mnohem známější, jako charismatický lídr ale nepůsobí. I delegáti sjezdu o něm měli nejhorší představy a ze zvolených místopředsedů získal výrazně nejmenší počet hlasů. Hamáčkovi se snad podařilo jediné - určitý smír se Zemanem. Zda to bude stačit na růst podpory pro ČSSD, je otázkou. Osobně o tom velmi pochybuji.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz