22.4.2021 | Svátek má Evženie


POLITIKA: Benešovský formát

16.4.2007

Zdá se, že na počátku příštího roku si to ve Španělském sále rozdají dva naši druzí prezidenti. Václav Klaus, druhý prezident České republiky už oznámil svou kandidaturu a šéf opozice Jiří Paroubek nedávno nastínil veřejnosti své představy o prezidentském kandidátovi. Ten by podle něj měl být podobným prezidentem jako Edvard Beneš, druhý prezident československý. Podstatu jeho prezidentství Paroubek spatřuje v Benešově výroku: „Jsem ústavní prezident. Mám názory, jaké má vláda.“

Edvard Beneš byl bezesporu úspěšným ministrem zahraničních věcí, architektem našich spojeneckých svazků a jedním z mála politiků světového rozhledu u nás. Není rovněž sporu o tom, že byl diplomatem uznávaným ve světě více než kterýkoliv z jeho nástupců (včetně superpopulárního bohéma Jana Masaryka). Nikdy ale nebyl kreativním politikem, který by tvořil vlastní koncepce. Byl ale mimořádně schopným úředníkem, který dokázal vize ostatních uvádět v život. Dokud měl nad sebou T.G. Masaryka, který bezesporu vizionářem byl (o obsahu jeho vizí můžeme diskutovat a já bych zřejmě byl prvním, kdo by jim oponoval, ale nelze zpochybňovat, že nějakou vizi na rozdíl od většiny ostatních měl), byla jeho pracovitost jednoznačně ku prospěchu věci. Být „tím druhým“ a ze zákulisí lobbovat za Masarykovy vize, to byla jeho parketa.

Když se po Masarykově abdikaci stal hlavou státu, nemohl soupeřit se svým předchůdcem ve vizích ani v charismatu. Proto mu nezbylo, než vytvořit takovou koncepci prezidentského úřadu, která by odpovídala jeho naturelu a schopnostem. To si uvědomuje i Jiří Paroubek, kterému právě toto úřednické pojetí prezidentského úřadu zjevně imponuje.

V životě státu a jeho hlavy mohou ovšem nastat chvíle, kdy je i prezident nucen činit rozhodnutí. Je tragikomickým paradoxem dějin, že právě onen ohebný a loajální úředník bez vize na podzim roku 1938 de facto sám, bez parlamentu a bez vlády ke které chtěl být loajální, rozhodoval o osudu země. A jak tehdy rozhodoval? I z jeho knihy „Mnichovské dny“ (kterou koncipoval jako obhajobu své tehdejší politiky, a proto je z ní velmi patrná snaha ospravedlnit se) je zřejmé, že Beneš tehdy sám netušil, čeho chce dosáhnout. V osudové chvíli země byl schopen pouze zoufale kličkovat mezi našimi spojenci a Hitlerem + Henleinem.

Politici s vizí tvoří dějiny, politici bez vize jsou jimi vláčeni. Jen se přizpůsobují změnám, které provádí někdo jiný a strašně se diví, co se to kolem nich odehrává. Nikdo tento fakt nepotvrdil zřejměji než náš (československý) druhý prezident. Chceme znovu takového prezidenta?



Jaro klepe na naše skříně. Oblékněte děti do nové barevné kolekce F&F
Jaro klepe na naše skříně. Oblékněte děti do nové barevné kolekce F&F

Jaro máme v plném proudu, a tak je nejvyšší čas vybavit své ratolesti pohodlným, kvalitním a zároveň trendy oblečením. Co třeba vyzkoušet novou...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.