Vojenští stratégové tomu říkají "collateral damage" neboli volně přeloženo "nechtěné ztráty". Asi jako když raketou chcete zasáhnout vojenský bunkr, ale zároveň zničíte okolní domy civilistů. Do kategorie nechtěných ztrát české politiky se kuriózním způsobem dostal basketbal.

Bývalý prezident Václav Havel chtěl denunciovat českou diplomacii, kterou podle něj packá vláda a především premiér Topolánek, jenž v USA podepsal sólové memorandum mezi Českem a USA o plánovaném zrušení víz. Nazval proto naši zahraniční politiku "basketbalovou".

Podrobně to vysvětlil v časopise Týden. Basketbal je podle Havla založen na jakési "ideji sobectví", což konkrétně znamená, že "nenápadně driblujeme a pak rychle vyrazíme, abychom všechny předběhli".

Chtělo vskutku génia metafor, aby vymysel takový blábol. Nechme stranou, že v basketbalu nejde ani tak o předbíhání ostatních, ale o dávání košů. Pozoruhodná je především sama myšlenka o "ideji sobectví". Nějak si nedokážu představit sport, ve kterém by protihráči zdvořile nabízeli jeden druhému vítězství.

Samozřejmě víme, kde se metafora vzala - Václav Havel si matně pamatuje, že jde o jeden z kdysi oblíbených sportů jeho nástupce Václava Klause. Při své inteligenci si však mohl vybrat lépe: současný prezident už basketbal dávno nehraje a pokud je známo, ani se o něj nijak zvlášť nezajímá. Co je v politice, holdoval spíše tenisu či v poslední době golfu.

Je smutné zjištění, že v malichernosti, ješitnosti a fatálním nedostatku velkorysosti se dvě největší postavy české polistopadové politiky - Havel a Klaus - tak nepříjemně podobají. Havel nevynechá jedinou příležitost, aby Klausovi zasadil nějaký ten podpásový úder (nebo řekněme úmyslnou osobní chybu, abychom zůstali v basketbalové terminologii).

Když chce ve svých vzpomínkách vydolovat nějakou opravdu ošklivou vzpomínku na své vlastní "nezvedené dítě" Alexandra Vondru, řekne, že jednal "po klausovsku". Toť urážka a vykrákání za vlasy!

A aby toho nebylo málo, vytáhne bývalý prezident - ten exemplární příklad "divadelního pojetí" politiky - z hloubi mozkových závitů ještě nešťastný basketbal: shodou okolností sport, který hlavně díky evropským úspěchům Nymburka prožívá v téhle sezónně asi největší comeback od osmdesátých let.

Kdyby Václav Havel nestrávil půl života v zakouřených kavárnách, ale viděl aspoň jedno basketbalové utkání, možná by zjistil, že v tomto sportu je "nenápadného driblování" vskutku minimum. A že ani o sobectví moc nelze mluvit, protože jde o rychlý kolektivní sport, ve kterém důležitou roli hraje kombinování a přečíslování soupeře. Jinak řečeno, ve kterém vyhrávají chytřejší. A vyšší, samozřejmě.

Na papír se dere zlomyslná poznámka, že není divu, že Václav Havel nemá košíkovou rád.

(Psáno jako komentář pro Reflex)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.