Skutečným testem budou říjnové volby v Praze

Vsadili byste už před volebním sněmem Pirátů na Ivana Bartoše? Na něj sázel skoro každý. A jestli se objevovalo nějaké zpochybnění, tak spíše v řadách Pirátů samotných. Když ale přišlo na lámání chleba, na hlasování, Bartoš „to dal“ zcela jasně. Získal 662 hlasů, kdežto hlavní soupeř Lukáš Wagenknecht jen 265.

Ivan Bartoš je politik, který dokáže i rozhádanou partu „postavit do latě“, což se cení i u strany nekonformistů, jakou jsou Piráti. Je v podobné pozici, jako byl svého času Martin Bursík ve Straně zelených (Pamatujete na jeho legendární mail „Silou, Kaťuško, silou“?). Nebo jako je Robert Habeck u Zelených v Německu. Ti si jako kancléřskou kandidátku vybrali Annalenu Baerbockovou, ale když získali méně hlasů, než čekali, vyjednávacího vesla se chopil Robert Habeck z pozice protřelého mazáka. A tak jako Bursík či Habeck, i Bartoš dovedl svou partu do vlády.

Srovnání s Bursíkovou Stranou zelených či Habeckovými Zelenými se tu rýsuje automaticky. Už proto, že i Piráti působí jako mucholapka na nekonformní typy politiků a voličů. Což se díky jejich transparentnosti ještě násobí navenek. Což pak přináší body Bartošovi za to, že tu rozhádanou partu dokáže zvládnout, ale pro volební budoucnost Pirátů to přináší rizika.

Každý teď ví, že neúspěšná kandidátka Jana Michailidu se hlásí k utopickému komunismu a v péči má programový bod Psychotropní látky. A že europoslankyně Markéta Gregorová ji hájila tím, že jejího kritika poslala „do p*dele“. Je to diskvalifikující? Pro lidi zvyklé na nekonformní prostředí ne. Vědí, že kdysi se po pár pivech „vylučovalo z undergroundu“. Nebo že němečtí Zelení chystají vylučovací proces s Borisem Palmerem, primátorem Tübingenu, za politicky nekorektní výroky.

To vše patří ke koloritu nekonformního prostředí, k jeho „provozním nehodám“. Ale u voleb rozhoduje občan, jeho emoce, sympatie i předsudky. V tomto duchu dění kolem sněmu spíše posílilo, než oslabilo nálepky, jež se s Piráty široce pojí. Myšleno nálepky krajního levičáctví, legalizace tvrdých drog a podobně. Ty „provozní nehody“ pak válcují poselství Ivana Bartoše, že Piráti jsou stranou liberální, středovou, bránící svobodu lidí, vzdělanost a soudržnost společnosti.

Už za devět měsíců se konají obecní volby a kampaň odstartuje asi již před prázdninami. A tu se dostáváme k věcem, v nichž se Piráti od Bursíkových zelených i Habeckových Zelených liší. Jejich dominantní oporou je téměř výhradně Praha a její metropolitní voliči. Jak se říká, „mají všechna vejce v jednom košíku“. Proto i osud Pirátů v pražských volbách, tedy osud primátora Hřiba, bude skutečným zátěžovým testem, který rozhodne o vysvědčení pro Ivana Bartoše coby šéfa. Nepůjde jen o jednoho primátora, ale o úřad, který je výkladní skříní Pirátů ve výkonné politice.

Když Piráti získali méně mandátů do sněmovny, než čekali, mohli to svádět na kroužkování Starostů. Neuspějí-li v říjnu v Praze, bude to výsledek práce primátora Hřiba a strategie šéfa Bartoše. Proto i sázet na jejich úspěch v obecních volbách je nesrovnatelně riskantnější než sázet na Bartoše před volebním sněmem.

LN, 10.1.2022