Jaromír Drábek skončil ve svém úřadě, a je tedy trochu na místě zúčtovat s jeho dědictvím. Není to úplně jednoduché a už vůbec ne černobílé. Resort práce a sociálních věcí je největším průtokovým ohřívačem státních peněz, protože přes něj se distribuují penze i dávky celého sociálního systému a nějaké prudké a zásadní pohyby jsou poměrně obtížné a hlavně jejich přínos či škodlivost se většinou projeví v delším časovém horizontu.

Ve srovnání s tím jsou kšefty s IT zakázkami viditelné hned a odsouditelné okamžitě. Odpovědnosti za svého obviněného náměstka Šišku se Drábek bezpochyby zbavit nemůže. A důkazy jsou přitom zřejmě poměrně silné. Můžeme tisíckrát říkat, že nákupy počítačů, softwaru a IT služeb ve státní správě jsou už mnoho a mnoho let prapodivné. Ale i šéfové privátních firem zápolí se svými "ajťáky" a obrovskými náklady na provoz a údržbu počítačových sítí. A kdo někdy takový problém řešil, ví dobře, že si nikdy nebude jist, že ho dodavatel nenapálil nikoli o polovinu, ale o násobky skutečné ceny. A nejspíše se nikdy nedozvíme, zda se na IT před Šiškou a Drábkem loupilo více, nebo méně. Byť by to od nové ministryně asi nebyl špatný nápad, kdyby nechala prověřit forenzním auditem i starší kontrakty.

Drábek jako ministr se choval dost neviditelně a asi věděl proč. V resortu proběhla řádka reforem, jejichž popularita u veřejnosti body nepřináší. Povinnost přijmout obecně prospěšné práce u nezaměstnaných či liberalizace zákoníku práce jsou záležitostmi, za něž odcházející ministr zaslouží ocenění, stejně jako řada dalších úsporných opatření. Tvrdé přiškrcení valorizací penzí je politicky odvážný krok, který nebývá často vidět, za vratké politické situace obzvláště ne.

Ale kontroverzní a stigmatizující sociální karty, které velké úspory nepřinesou a vypadají spíše jako dobrý byznys právě pro poskytovatele IT služeb, si Drábek asi mohl opravdu odpustit.

Bída vypadá jinak

Ministerstvo financí si pro změnu mohlo odpustit včerejší aktualizovanou prognózu vývoje české ekonomiky.

To říkáme spíše obrazně, protože úřad je povinen takové prognózy činit a předvídat vývoj rozpočtu. Byť v současné době nelze předvídat vůbec nic. Ale negativních zpráv by až tolik být nemuselo. Jestli ekonomika příští rok stoupne o jedno celé procento, nebo jen o sedm desetinek, není vůbec podstatné. Lidé mají sice v mnoha případech hluboko do kapsy, ale žádný armagedon se pořád ještě nekoná. A když odborář Zavadil hřímá, že šest set tisíc lidí u nás žije na hranici chudoby, zamlčuje skutečnost, že v poměru k počtu obyvatelstva je to stále nejméně ze zemí Evropské unie, což je dáno velmi rovnostářským systémem mezd i důchodů.

Není pochyb o tom, že by mohlo být lépe, ale bída fakt vypadá jinak. Potvrzuje to i čerstvé zveřejnění mezinárodního indexu prosperity, jak jej spočítal britsko-americký výzkumný institut Legatum. V žebříčku za rok 2012, který vedle ekonomických faktorů hodnotí také například vzdělání, úroveň zdravotní péče nebo korupci v zemi, Česká republika obsadila 28. místo ze 142 hodnocených zemí světa. Protivládní demonstranti, kteří se sejdou 17. listopadu na Václavském náměstí, s tím asi nebudou souhlasit, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat.

MfD, 1.11.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO