S blížícími se sněmovními volbami slýcháme, jak se na ně strany připravují, co kutí za program i s kým jsou ochotny se vrhnout do nejtužšího klání. Zaznívají ale už také předběžné úvahy o povolebním uspořádání.

I ty přitom mohou být pro voliče vodítkem. Jiné principy by prosazovala koalice s těžištěm napravo a jiné koalice s těžištěm nalevo. Nemluvě o nevypočitatelnosti protestních hnutí s programem – řekněme – pružným.

Slovo do pranice pronesl v neděli na TV Prima předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka, když řekl: „Nedokážu si představit, že bude fungovat vláda, která bude politicky nesourodá a bude postavená jenom na základě negativního vymezení se vůči Andreji Babišovi.“ Současný premiér zároveň míní, že by se koalice ČSSD s pravicí „těžko mohla shodnout na rozumném programu pro Českou republiku.“

Obě věty si zaslouží oddělený rozbor. Lepit čistě protibabišovskou koalici by bylo skutečně nemoudré. Za pravdu by dostal šéf ANO, který již dnes s chutí hovoří o tom, jak se proti němu všichni spikli, zejména Sobotka s Kalouskem.

Tradiční strany měly dost času, aby se na nástup podnikatelů do politiky připravily – přinejmenším od úspěšného tažení Silvia Berlusconiho italskou scénou. Na poslední chvíli spíchnutá legislativa, která oligarchům kombinujícím moc politickou, ekonomickou a mediální přistřihuje křidélka, naznačuje, že ostřílení politici si podobné riziko uvědomí, teprve až když jim samotným teče do bot.

Budovat koaliční potenciál

Dokonce ani teď, po schválení přísnější podoby zákona o střetu zájmů, se nemohou pokládat za vítěze. Jak jeden bystrý muž napsal na sociálních sítích: „Babiš ví, že mu nadále Agrofert patří a řídí ho, ANO ví, že Babišovi Agrofert nadále patří a řídí ho, občané vědí, že Babišovi Agrofert nadále patří a řídí ho – jen ty strany, co v parlamentu hlasovaly pro lex Babiš musejí tvrdit, že Agrofert patří svěřeneckému fondu a Babiš jej neřídí. A teď technická. Kdo je tu teď za hlupáky?“ Konec citátu.

Babiš dělí politické spektrum na subjekty staré a nové. První patří do minulosti, druhým patří budoucnost. Jenže i to je ošidné. Čerstvým větrem do plachet kdysi byly Bártovy Věci veřejné, spolu s ANO se jako nováček prosadilo hnutí Úsvit, jehož někdejší lídr mezitím vytvořil zbrusu novou stranu Svoboda a přímá demokracie. Jsou snad tyto družiny Babišovu srdci bližší?

Každá strana myslí především na vlastní zájmy. ANO o svůj koaliční potenciál nedbá záměrně. Andreji Babišovi by byla nejmilejší jednobarevná, klidně i menšinová vláda, kterou by ve Sněmovně mohl jistit prakticky kdokoliv. Již dnes se vrší spekulace o vdavekchtivých nápadnicích.

Vedle extrémních formací o tandemu KDU-ČSL/STAN, občanských demokratech, části sociální demokracie, ba dokonce i o komunistech. Mnohé ostatně napovědělo dění po krajských volbách. Zarputile bokem se drží jen Kalouskova TOP 09 a Sobotkovo křídlo ČSSD, které by však s Babišovým vítězstvím citelně oslabilo.

Pro mnohé voliče oranžových i topky by partnerství těchto týmů bylo ztělesněním zrady, další by vylekala strategie „všichni proti Babišovi“. Jenže nejen lídr ANO má právo bít se za své zájmy. K legitimním zájmům přitom může patřit také proevropská politika, nezávislost médií nebo důsledné oddělení politiky od byznysu.

Už proto by měly zdejší strany a hnutí víc akcentovat programové průniky a budovat svůj koaliční potenciál. Občané momentálně fandí modelu, v němž platí i jiné souřadnice než banální pravolevá osa. To by měli politici zohlednit. Jednou totiž můžeme být vděční za jakoukoliv vládu, která bude aspoň trochu předvídatelná a podléhající demokratické kontrole.