Jsem si jist, že zejména poslední rok vlády Andreje Babiše zůstane tak nějak v hlavách pamětníků a že to nebude ona pověstná bankocetle s T.G.M., s níž mával v prosinci 2020 ve svém skeči Čaulidi.

Obrázek z Reflexu, kde místo apoštolů na Staroměstském orloji cirkulují tváře ministrů, je tou nejlepší zkratkou dnešní reality. S malým rozdílem, že jeden z nich tam jede v jednom cyklu dvakrát.

Celému skeči předcházel půldruhého měsíce trvající pontifikát Petra Arenbergra, který svůj odchod zdůvodnil – samozřejmě očekávanou – štvanicí novinářských hyen. Ty hyeny zjistily, že manažer Vinohradské nemocnice tak nějak nechápe rozdíl mezi majetkovým a daňovým přiznáním, nechápe, že není etické pronajímat jím šéfované nemocnici nemovitosti, nechápe, že když vlastní vilu v Kobylisích, kde žije dle okolních svědků 50 let, nemůže nafasovat legálně kvartýr v centru Prahy za polovinu tržní ceny. Nechápe, že není etické si přihrávat do vlastní kapsy kšefty, které patří jím spravovanému špitálu. Pan Čistý vše považuje za politický tlak a ustupuje davu. Samozřejmě je to tak. I David Rath považuje své odsouzení a nynější pobyt v kartouze pouze a jen za politický útok.

Otázkou zůstává, co přimělo Adama Vojtěcha, aby vstoupil podruhé do stejné řeky. Firma vedená nejlepším manažerem střední Evropy má poměrně zvláštní způsob, kterým řídí kádrové oddělení. Pokud se nějaký zaměstnanec neosvědčí, jsou uvedeny důvody, proč musí svůj post opustit, a je nahrazen dalším žadatelem o historický zápis a fotografii na chodbě ministerstva. Je s podivem, že tyto důvody mají pouze dočasnou platnost.

Buď byla expulse Adama Vojtěcha v létě roku 2020 po neshodách s jeho vládním šéfem další z tragických chyb pseudomajitele Agrofertu, který ji připíše do svého seznamu, aby si v dalším díle Čaulidi nasypal popel na hlavu a se slzou v oku odprosil svůj fan klub, nebo platí, že personální potenciál hnutí ANO se vyčerpal již natolik, že se opravdu dočkáme recyklace zapuzených tváří. Myslím, že akcie ministra Staňka, který rovněž mnoho věcí nechápal, začínají nabývat exponenciální růst, stejně se musí začít těšit na svůj revival i Dan Ťok a mnoho dalších.

Nezbývá mnoho času, ale nějaká ta rošáda se stihnout dá. Zbývá jen povzdech nad absolutní ztrátou sebeúcty pana Vojtěcha, který už nejspíše zapomněl na kopanec do pozadí, a těch, co jsou zatím ještě v úřadech. Kdysi v dřevních dobách demokracie vládli vyvolení, kteří však byli ctěni pro svou moudrost a rozvahu, s níž řídili stát. V současné době je to politováníhodná parta, jejímž úkolem je chránit Agrofert před útoky proklínané dojné krávy zvané EU. Že by byli schopni nějaké sebereflexe, už od nich nikdo nečeká.