Jsme svědky, jak se politické strany mění ve stále více a více nedobytné pevnosti chránící své členy v potížích. Žák a Čunek, kauzy z posledních dnů, ukazují na stále se posouvající hranici, kam až jsou strany ochotny dojít v obraně svých členů. Pomalu se rozvíjející kauza Vondruška, která doutnala pod povrchem dlouhé měsíce, ale bude mít opačný půběh. Možná budou nějaké symbolické tanečky, ale bývalý bachař poletí přes palubu jak namydlený. Nehledejme v tom ale žádnou morální převahu komunistů nad ostatními partajníky. Je to chladný kalkul.

Komunisté věnovali mnoho času, peněz i umu, aby vytvořili dojem, že s tou minulou, zločinnou stranou mají společný jen název. Že zde existuje předěl mezi komunisty dneška a komunisty včerejška. Podařilo se jim vybudovat hranici, která je zřetelně oddělovala a dávala alibi i prostor pro začlenění se do politického života v posttotalitní společnosti. Vytvořili si hranici, která jim umožňovala se stavět k vyrovnání se s minulostí takřka jako nezůčastněný pozorovatel. Tato hranice ale kauzou Vondruška v těchto dnech padá a pokud ji komunisté ihned opět nevztyčí, škody budou mít značné.

Vondruška se stává symbolem. Je nepřehlédnutelným potvrzením kontinuity komunistické strany a jejího plynulého navázání na tu předchozí. Žádná tlustá čára. Žádné my a oni. Žádné schovávání se za voliče. Vše bylo smeteno, opona spadla a odhalila lež. Je tu kontinuita ideová, materiální, v archivech, personální i v přístupu k morálce, etice a lidským hodnotám. Vondrušku nominovali spolustraníci a nominaci projednaly stranické orgány v nadřízené hiearchii. Není to omyl, není to individuální selhání, není to ani selhání jakýchsi vnitřních mechanismů. Jeho život i postoje byly známy.

Komunisté nemohou už dále skrývat, že použili stejnou taktiku, jako když se pseudopodnikatel chová amorálně a kriminálně, vědomě naseká dluhy a pak před vystavením účtů uteče tím, že si založí novou firmu a starou nechá dohnít. Začíná se znovu, jakoby čistě, byť napáchané zlo nezmizelo. Stejně tak komunisté založili novou "firmu" a ke staré se nechtěli znát. To kauza Vondruška ukončuje a komunisté se musí "starou firmou" začít zabývat, pokud uvažují v dlouhodobějším horizontu jinak než revolučně.

Jediná možnost, jak minimalizovat škody na image strany, je vhození Vondrušky do vyšetřovací mašinérie.

Směrem ke komunistům otázky mít nemusíme. Pragmatismus je jejich jediným nástrojem, který mají dnes k dispozici. Otázku ale vyvolává to, že HOMPS (Hlavní Očišťovatel a Mravokárce Politické Scény) tentokrát nepřispěchal se svým "Pane Vondruško, odstupte!". Jsme svědky nečekané tolerantnosti, přestože se v poslední době evidentně odnaučil čekat, až budou k dispozici relavantní informace, princip presumce viny povýšil na morální imperativ a chová se jako zdivočelý soudce z lidu. Pane xxx, odstupte! Pane yyy, odstupe! Paní zzz, odstupte!

Odstupte! Odstupte! Odstupte! Jak běžné! Banální. Něco, co už takřka nevnímáme, něco jako každodenní : Azore, k noze! které slýcháme od pejskařů pod okny... Tak proč teď to ticho? Bohužel toto není jedinná indície ukazující, že vedení ČSSD je k minulému režimu stejně vstřícné jako vlastní dědici komunistických ideí. To spolu s pasivitou sociálnědemokratické části členské základy se současnou aktivitou implantované Obrody vyvolává otázky, na které jednoduché odpovědi nejsou.

Ta hlavní otázka dneška zní, zda nakonec KSČM z levicové dvojstrany, která tu jaksi samovolně, neformálně vyrostla, není tou konstruktivnější půlkou. Půlkou, s kterou (pokud budou existovat dostatečné tlaky, aby zůstala u svého současného pragmatismu a nemohla jej vyměnit za revoluční nadšení) by mohlo být počítáno jako se standardní opozicí. Rok po volbách vidíme, že princip dvou vítězů voleb a žádné demokratické opozice má mnohem více devastující dopady na politickou kulturu než měla Opoziční smlouva. A vládní koalice - přiznejme si to - potřebuje opozici jako prase drbání.

V Kladně, 18.8.2007