Andrej Babiš a jím angažovaní nejviditelnější představitelé hnutí ANO (například Jaroslav Faltýnek, Vladimír Komárek, Věra Jourová či Martin Stropnický) pomalu svlékají středopravicový háv. Přestože jejich volební výsledek je opravňuje k velmi důraznému prosazování líbivých předvolebních slibů, při jednání se svým potencionálním partnerem – neokomunistickou ČSSD – rychle "měknou". Pro nezasvěcené nebo pro občany, kteří si nepamatují jejich rétoriku, se vlastně nic podstatného neděje. Sledují rychle běžící události jen jako zkratkovité a časově velmi omezené půtky stran usilujících o posty ve vládě České republiky, nebo jako obvyklý taneční ceremoniál, bez kterého se to neobejde.

V čem důležitém tedy Babišovo ANO dosud ustoupilo? Tak předně neplní slib týkající se účasti ve vládě. Vzpomeňme si na předvolební projevy samotného předsedy této organizace, ve kterých tvrdil, že se jako političtí začátečníci v žádném případě nepohrnou za vládními posty, ale že budou nejdříve alespoň jedno čtyřleté období nabírat zkušenosti v parlamentních lavicích. V případě nutnosti prý "státotvorně", za jistých podmínek, podpoří vznik i existenci nejvyššího exekutivního orgánu země, pokud socialisté nebudou schopni zajistit vládě většinovou podporu v Parlamentu České republiky. Nenaplnění tohoto slibu je pochopitelné a odpustitelné, protože samou logikou výsledků voleb je ANO převzít značnou část odpovědnosti za řízení naší země doslova nuceno.

Pod stůl však padá mnohem závažnější slib spočívající v respektu Ústavním soudem potvrzeného vyrovnání se státu s církvemi. Pan Babiš a jím angažovaný tým bohužel přejímá hloupou argumentaci takových "celebrit", jakými jsou například Jan Mládek (studoval za hlubokého komunismu v Sovětském svazu) nebo zmatený Lubomír Zaorálek, kterého nechce kvůli jeho intelektuálním rozměrům za ministra ani výrazně levicový president Miloš Zeman. Lídr ANO opakuje po těchto lidech, kteří dlouhá léta bojkotovali přijetí příslušného zákona, jejich zcestnou argumentaci, že církve dosáhly "nemorální" výše náhrad a že přijaté řešení enormně zatěžuje předlužený rozpočet státu. Neopustím si poznámku, že právě tito pánové svou dlouholetou činností v zákonodárném sboru ČR, účastí ve vládách naší země, a to v otevřené spolupráci s komunisty, notně k neutěšenému stavu veřejných financí přispěli. Úspěšně také blokovali vyrovnání se s církvemi, jako obvykle neuspěli se svým protestem ani před Ústavním soudem.

Andrej Babiš, nekorunovaný monarcha ANO, bez hluboké analýzy problému přejímá jejich zcestný argument, že při bídném hospodaření státu, občas vedeném těmito soudruhy, by měly mít církve ohledy na páchané nepořádky, měly by těm výtečníkům ponechat k rozhazování další polovinu z méně než poloviny skutečné výše škod jim způsobených od roku 1948, kterou s Nečasovou vládou – budiž jí za to dík – konečně ujednali.

Sociálně-demokratická vláda za ministrování Pavla Dostála připravila téměř před deseti léty návrh na odškodnění církví ve výši kolem 150 miliard korun! Je třeba vědět, že od předložení tohoto kvalitně připraveného a nerealizovaného spravedlivého návrhu vládě ČSSD (ta jej neschválila) do dnešního dne načerpal stát z ukradeného majetku mnoho dalších miliard, a znehodnotil jej o další velmi slušnou částku.

Navíc socialisté, za přitakání Babišovců, plánují svázat využití obdržených prostředků několika málo účely. Jako by nevěděli, že církve se budou více starat o sociálně slabé lidi, se kterými si státní instituce neví rady, jako by neviděli, že se z těchto prostředků budou opravovat krásné stavby, kterými se všichni chlubíme, a že povedou své "ovečky" k respektu a dodržování zásadních morálních pravidel. Zcela jistě budou odborníci najatí církvemi lepšími hospodáři na předaném majetku, než státní subjekty, často ovládané tunelářskými spolky. Babiš a jeho squdra vlastně svými postoji nebezpečně relativizují rozhodnutí Ústavního soudu, stejně jak to činí KSČM a ČSSD.

Další podivností je faktické odstavení KDU-ČSL od hlavního proudu vyjednávání vládního programu a personálního obsazení ministerstev. Babiš tak porušuje další ze svých veřejných slibů. Slyšeli jsme jej několikrát opakovat, že ANO do vlády bez lidovců nepůjde. A již veřejně koketuje s výměnou KDU-ČSL za Okamurovo hnutí Úsvit. Lídr tohoto chaotického spolku mu vychází vstříc, a podlézavě prohlašuje, že by mu účast člověka s temnou minulostí na jednom z nejdůležitějších postů ve vládě nevadila. Okamurův souhlas se zrušením lustračního zákona, a přehlížení úlohy sítě StB za totality, je typickým příkladem, jak nenápadně odstraňované obranné mechanismy demokracie obnažují její slabé stránky. Rozšiřuje se tak prostor pro lidi schopné, i ochotné, postupně omezovat těžce nabyté svobody, a prostor pro zajišťování jejich beztrestnosti za možné přestupky, nebo dokonce i zločiny.

I takto se nenápadně vylepšuje živná půda pro vznik nové rafinovanější despocie. Okamurův postoj v této otázce je úprkem od jedné z nejdůležitějších zásad dodržovaných po roce 1989. Tou bylo nepouštět osoby, které se aktivně podílely na udržování totalitního režimu, do důležitých funkcí ve veřejné správě. Na této zásadě přece nemůže nic změnit ani těch 24 let od svržení tehdejší vlády. Zlehčování podobných problémů vždy vedlo k novému typu zvrhlé moci.

Lidovci jsou odkázáni trpělivě čekat za dveřmi jednacích místností, do ničeho nemluvit, až do doby, kdy se Sobotka s Babišem dohodnou a začnou jim klást ultimativní požadavky. Takže Babiš evidentně nedodržel prvotní spojenectví ANO s KDU-ČSL. Nejmenší partner je najednou označován za překážku, je viditelně postaven do stejné "obtížistické" a "trpasličí" pozice, do jaké byly v nedávné době zatlačeny Věci veřejné při vyjednávání o vládní koalici s ODS a TOP 09.

Nebuďme z tohoto vývoje nijak překvapeni. Ve vyjednávacím týmu ANO je pan Faltýnek (pokud se nepletu tak byl dlouholetým šéfem Okresní agrární komory v Prostějově a pro své levicové smýšlení měl mnoho přátel v ČSSD). Jeho šéf Andrej Babiš, který jej odsud vyhrabal, je ochoten spojit se s každým, kdo přehlédne podezření z jeho spolupráce s komunistickou StB. Další důležitou osobností je Martin Komárek (pochází z ortodoxní komunistické rodiny), který před rokem 1989 psal až neuvěřitelně oslavné články na "skvělou" politiku tehdejší komunistické strany. Mám zkušenost, že lidé z podobných poměrů své myšlení příliš nemění, jen se dokáží úlisně adaptovat na nové podmínky a jednat skrytěji i zákeřněji.

A svou nevděčnou roli sehrává vydíratelná Věra Jourová se svými tmavými stíny z akce "Budišov", přestože se jí její aktivní účast na této korupční aféře neprokázala. Oddaně proto "papouškuje" po svých chlebodárcích.

Velmi se divím Martinu Stropnickému, dlouholetému velvyslanci ve Vatikánu, že je ochoten kolem sebe tolerovat takové hrůzy. Přehlíží je snad s vidinou ministerského křesla, ze kterého může všem, co jej dostali z diplomatických služeb, ukázat, jaký je pašák, a kdo je v Černínském paláci novým pánem?

Když vidím činy Andreje Babiše, a prohlédnu si přitakávající vrcholovou sestavu jeho politické strany, vzpomenu si na monolog Bolka Polívky na závěr jednoho filmu: "Tak, a včíl si vás kúpím. Všecky."

Autor je členem Konzervativní strany